úterý 28. října 2014

Pangandaran, Green valley a Batu Karas

Po celkem intenzivním cestování dáváme nějakou dobu pauzu u moře a to ve městě Pangandaran. Pangandaran je oblíbenou destinací pro místní turisty na víkend. Přijíždíme v neděli večer, takže se s nimi akorát míjíme a čeká nás krásná a téměř prázdná pláž.
V roce 2006 byl Pangandaran zdevastován vlnou tsunanami, město je už ale znova připraveno na turisty.


Surfování je tady náš hlavní cíl. Místní pláž je dlouhá a pro surfaře je zde dost prostoru. Vlny chodí dost nepravidelně a rychle ztrácí na síle, takže je těžší chytit vlnu. Máme už ale nějaký skill a Kuba dokonce jezdí už zase na o něco menším prkně.



V půjčovně surfů se seznamujeme s Dhanym. Bere nás společně s jeho kamarády loďkou na nedalekou pláž Pasir Putih se zlatavým pískem. 


Vůně bílého snappera, kterého pro nás Dhany připravuje na ohni, přilákala z džungle divokého varana. Rozdělujeme se s ním o kosti z ryby.


Makaci se snaží ukrást zbytky ryby pro sebe, varan je ale silnější a makaci z něj mají respekt.



Když ne ryba, tak alespoň pivo.


Na pláž navazuje národní park. Po úzké cestičce mezi stromy se vydáváme hlouběji do džungle. Prales působí se všemi zvuky celkem strašidelně, navíc po nás chtějí hlídači drahý vstup, tak se vracíme a procházíme se raději dál po pláži.


Jeleni vychází na večer z národního parku, procházejí se po městě a po pláži mezi loďkami. Obchází kolem místních warungů (jídelen) a hledají v odpadcích zbytky jídla.


Kromě jelenů vylétají na večer z džungle taky obrovští netopýři. Občas se zapletou do šňůr draků, které pouštějí místní kluci. Někdy je kluci naschvál chytají.


Na motorkách se společně s Australanem Rhysem vydáváme cestou necestou k údolí Green valley.


Podél břehu řeky docházíme k jeskyni, kterou řeka protéká. Po kořenech plazících se po stěnách jeskyně odvážní vylézají a skáčou do studené vody. My plaveme dovnitř jeskyně. Nad námi kape voda z krápníků. Doplaváváme až do závěrečné části s vysokým stropem, z něj dírou prosvítá úzký pramínek světla.


Po proudu řeky docházíme k několika menším vodopádům a koupeme se i zde.


Přidává se k nám další Australan Will. Když přicházíme k motorkám, Will uskočí. Vystrašil ho had, ten si na jeho motorce pochutnává na žábě. 


Na motorkách pokračujeme do města Batu Karas. Cesta je opravdu hrozná, obrovské díry nám zajišťují pořádnou masáž zadků. Pláž v Batu Karas je rovněž populární mezi surfaři. Je ale o dost menší než pláž v Pangandaranu a hustota turistů je taky o dost vyšší, tak jsme rádi, že jsme si jako hlavní místo pobytu vybrali Pangandaran.



Zpět v Pangandaranu. Rybáři na pláži připravují sítě na lov.


Na večeři navštěvujeme rybí trh. Kde si vybíráme ve čtyřech lidech kilo čerstvých krevet, bílého snappera a tuňáka. Všechno chutná opravdu výborně. Vzpomínáme ale stejně nejvíce na rybu, kterou pro nás Dhany připravil na pláži. Venku se mezitím strhnul šílený liják. V Indonésii pomalu začíná období dešťů.


Poslední večer v Pangandaranu pro nás Dhany sehnal durian. Už dlouho jsem ho chtěla vyzkoušet. Říká se, že člověk ho buď zbožňuje nebo nenávidí. Bylo tomu i tak se mnou a s Kubou. Jednomu z nás strašně chutnal a druhému vůbec. Můžete hádat, jak to bylo.


Když se bavím s místními o durianu většinou ho všichni opravdu milují a vypráví, jak včera snědli osm kousků a podobně. S durianem se musí ale s rozvahou. Pokud člověk sní více než 10 plodů může se z něj až opít. Dhany nám vypráví, jak se jako malý kluk opil z durianu, nemohl ho pak dlouhou dobu ani vidět. Teď mu znova přichází na chuť.
Zároveň když jíte durian neměli byste alespoň půl hodiny předtím ani potom pít tvrdý alkohol.
Dozvídáme se taky zajímavost a to že rozevření durianu nožem se nazývá "durian bla". Stejný pojem používají Indonésané ale také pro první sex o svatební noci.


Žádné komentáře:

Okomentovat