Z Banyuwangi pokračujeme vlakem do města Probolinggo. Vlak je klimatizovaný, dost místa na nohy, pohodlí. Ve vlaku potkáváme sympatický pár Američana Richarda a Francouzku Laure, kteří mají stejnou cestu jako my.
Z Probolingga pokračujeme minibusem do vesničky Cemoro Lawang, odkud se do národního parku Bromo-Tengger-Semeru vychází. Národní park je pojmenovaný po dvou horách: Mount Semeru (3676m, nejvyšší na Jávě) a sopce Mount Bromo, ta je našim dalším cílem. Tengger je pak název pro lid, který masiv sopky obývá. První vlna obyvatel zde přišla v 16.století, aby utekla před přílivem islámu. Zachovali si svoje hinduistické náboženství. Bromo je pro ně významný náboženský znak.
Většina návštěvníků Broma jede na východ slunce jeepem na Panamjakan viewpoint a potom z něj ke kráteru Broma. V minibuse se Kuba dává do řeči s místním průvodcem Hudym. Hudy nám radí, jít na východ slunce pěšky na druhý výhledový bod, který leží pod Panamjakan viewpoint a není ráno přeplněn davy turistů. Ukazuje nám taky zkratku, jak můžeme z druhého viewpointu dojít rovnou ke kráteru, aniž bychom se museli vracet zpátky do vesnice.
Ve čtyři ráno společně s Richardem a Laure vycházíme. Po hodině cesty docházíme k druhému viewpointu. Není tu přeplněno turisty, ale je tu dost lidí na to, aby tady prodávali kafe.
Protože nám Němci bratranec a sestřenice, co jsme potkali v minibuse, básnili o nějakém King Kong viewpointu, rozhlížím se po okolí, jestli nenajdu ještě nějaké lepší místo. Nakonec nacházím pěšinu vedoucí strmě mezi stromy, ta vede k malému paloučku s překrásným a ničím nerušeným výhledem. Utíkám teda rychle pro Kubu a Richarda než vyjde slunce. Zapomněla jsem jim ale říct, že cesta tam je trošku strastiplná. Takže se za mnou prodírají mezi větvemi z kopce i s batohy, stativem a kafem v ruce. Výhled odtud je ale opravdu nejkrásnější a nikdo kromě nás tady není. Viewpoint od nás dostává jméno Godzila viewpoint.
Godzila viewpoint někdo zřejmě už našel přede mnou a označil ho bambulkou, kterou zavěsil na strom. Bambulku si na fotku půjčuju a pak vracím zpátky na své místo. Kuba si zase při východu slunce vychutnává kafe.
Výhled z druhého viewpointu. Postupně se to tady taky vylidňuje. Mlha zahalující sopku pomalu ustupuje a odhaluje se měsíční krajina obklopující Bromo.
Po druhé kávě a snídani pokračujeme ještě o něco výš. Když docházíme k viewpointu King Kong, mlha úplně mizí.
Podle rady Hudyho pokračujeme dál pěšky zkratkou. Klikatou cestou sestupujeme dolů až k nekonečné travnaté rovině, z které trčí vrcholky sopek. Připomíná mi to tady trek Tongariro, který jsme šli na Novém Zélandu s Lukašem. Zmiňuju se o tom Laure, když slyším, že o tom samém povídá Kuba Richardovi.
Když docházíme blíže ke kráteru okolí se razantně mění, obklopuje nás pouštní krajina. Vítr víří písek kolem nás. Jezdci na koních neúspěšně nabízí turistům jízdu ke kráteru. Z druhého viewpointu jsme zde viděli zaparkovanou hromadu jeepů s turisty. Nám cesta pěšky trvala déle, když přicházíme je tu zaparkovaných posledních pár jeepů.
Pod sopkou je postaven hinduistický chrám. Za ním začíná z písku vyrůstat skalnatý masiv sopky. V některých jeho částech jsou do skály vytesány tváře.
Po 253 schodech stoupáme až ke kráteru sopky.
Bromo je stále aktivní sopka s opakovanými erupcemi každých 5 až 10 let. Naposled byl vulkán aktivní mezi lety 2010 až 2011.
Říká se, že kráter Tengger vykopal obr pouhou půlkou kokosové slupky ohromený láskou k princezně.
Celý kráter se dá po jeho okraji obejít dokola.
Richard celou cestu vzpomínal, jakou má chuť na banány. Chtěl je koupit už na trhu před cestou minubusem do vesnice, ale neměli je. Na kráteru potkáváme německého bratrance se sestřenicí, kteří ze snídaně z hostelu nějaké banány vzali, a rozdělují se s námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat