Full moon parties na ostrově Koh Phangan

Thajský ostrov Koh Phangan je známý pro své fullmoon párty které se konají za úplňku.
Pro svou popularitu mezi mladými turisty a cestovateli se koná i při jiných fázích měsíce(Nov, první čtvrt kdy má měsíc tvar písmene D atd..).
Na těchto párty vystupují různí Djs a preferuje se zde elektronický hudební styl Psychdelic trance.

Ostrov tímto stylem opravdu žije. Na každém rohu koupíte trika s UV nápisy, mladí umělci ze světa si otevírají obchody s originálním oblečením či obrazy a každý mladý thajec tu umí dělat fireshow.

My jsme měli šanci navšívit halfmoon party, která se koná pravidelně v Džungli, kde je již připravené zázemí, výzdoba, bary a vše co k dobrému večírku patří.

Ikdyž nejsem na toto hudební odvětví expert, mám jisté srovnání s českou hudební scénou kde jsem navštívil desítky podobných akcí.

Jde vidět, že párty jsou zde dělány především pro turisty, kteří z velké části nemají o tomto hudebním žánru široké povědomí. Asi proto DJ mixoval až do půlnoci hudbu připomínající spíše house/dubstep/breakbeat mixovaný s populárnějšími songy které si mohli účastníci párty vesele pozpěvovat. Atmosféra byla výborná a lidé se náramně bavili. My byli ale hudbou trochu zklamáni. Později DJ přitvrdil a začal k hudbě přidávat psychydelické prvky, které tam patří.

Pro nás přišlo vysvobození asi ve 3 ráno kdy na scénu přišel jiný Dj a začal konečně hrát hudbu, kterou jsme na akci očekávali. Bohužel ve 4 ráno jsem zjistil, že mi někdo odcizil firestick(pomůcka pro ohňovou show) a tím pro nás párty skončila. Přestože jsme firestick po hodinovém brouzdání po areálu našli, nechápajícně jsme kroutili hlavou, protože toto by se u nás na těchto akcích pro svobodně smýšlející a umělecky založené lidi rozhodně nestalo.

Výzdoba párty nespočívala jen ve fluorescenčních dekoracích které světélkují pod UV lampami, ale i návštěvníci párty si vezmou patřičné oblečení, pokreslí se UV barvami, nebo si nechají udělat profi body painting, který tu Thajci nabízí na každém rohu.
Malované UV dekorace ovšem opět nedosahují stejné kvality jako ty u nás. Všechny sice krásně světélkují a navozují tak pěknou atmosféru, ale všechny jsou spíš slátanice malých malůvek než umělecké dílo, nad kterým by se člověk pozastavil a vydržel se na něj dlouho dívat jako např. na výtvory ostravského umělce Ciryla .
3D objekty byly ovšem parádní a nespornou výhodou pro organizátory je stabilní místo pro konání párty, které můžou dotvářet, zkrášlovat a nemusí po každém fesťáku celou výzdobu demontovat.

Závěrem bych chtěl podotknout, že ikdyž naše zkušenost, co se týče hudby, nebyla stoprocentní, nerad bych kohokoliv odrazoval. Párty tu bývají časté a tak naše hudební zklamání z jedné párty nemusí být pravidlem. Vystupovalo zde již mnoho světových Djs, včetně skupiny Shpongle.
Pokud tedy máte cestu přes Thajsko, stojí se zde na pár dnů a na párty zastavit. Atmosféra, výzdoba a skvělá organizace je zaručena. Musím podotknout, že ikdyž jsou tyto párty světově známé a uznávané jako jedny z nejlepších na scětě, česká hudební scéna nezahálí a poslední párty Ufo bufo, které jsme se v Česku zúčastnili, se mohla s touto organizačně srovnat, a co se týče hudební stránky, tak ji dokonce daleko převyšovala.

profi fotky z párty : http://www.halfmoonfestival.com/gallery/photos-2013.htm

Co jsme ochutnali v Thajsku

První jídlo, které jsem v Thajsku zkusila byly nudle Pad Thai. Všude je připravují trochu jinak, většinou se smaží se s vejci, fazolovými klíčky, lemon grass nebo limetkou, sojovou omáčkou a chili. Někdy k nim dostanete taky pomleté oříšky. Jsou většinou na výběr v každé restauraci s thajským jídlem, vždy mi chutnaly a patří k těm levnějším.

Další jídla, která se nám opravdu osvědčila, byla Red Curry, Panang a jídla s Basil a Garlic and Pepper.

Co mi chutnalo nejméně, se jmenovalo Tom Kha, byla to omáčka z kokosového mléka s velice silnou chutí lemon grass, které vše přebilo.

Moc dobré a palivé krevetky

Naše nejdražší jídlo v Thajsku byl tento krab. Dostali jsme ne něj kleštičky, co používáme u nás na louskání ořechů. Já jsem se ho bála, tak ho musel Jakub celého rozlousknout sám.

Jako předkrm jsme si často dávali jarní rolky. Nejlepší jsou varianty i s masem.

Tyhle spring rolls, obalené v rýžových nudlích, ale dobré opravdu nebyly.

Na snídani jsme většinou volili banánovou palačinku nebo slanou omeletu. Zážitkem pro nás bylo zkusit pravou thajskou snídani. Pozvali nás na ni Thajci, se kterými jsme se tady seznámili. Nejprve nám přinesli na měkko uvařené vajíčko, které rozbili do misky a dochutili solí, pepřem a sojovkou. K tomu jsme pojídali natrhané pečivo blízké koblížkům nebo lívancům. Ale hlavně se jednalo o rybí polévku s rýží. Jakub snědl dvě lžičky a pak mě v tom nechal samotnou. Celou se mi ji sníst ale nepodařilo.

Ovoce je v Thajsku mnohem sladší než u nás. Hlavně banány jsou vynikající. Občas v nich ale najdete větší černé semínka, která se jíst moc nedají.

Vyzkoušeli jsme taky toto růžové dračí ovoce(Pitaya). Uvnitř skrývalo světle zelenou dužinu se semínky a chutnalo asi jako kiwi pomíchané s kedlubnem.

Džusy a shaky jsou vždy připravované z čerstvého ovoce. Objednat si je, je ale někdy risk, přidává se do nich led a nevíte, zda ho náhodou nepřipravovali z vody z kohoutku, kterou se nedoporučuje pít. Moc mi chutnal čaj vyluhovaný z lemon grass.

Na trhu jsme ochutnali křepelčí vajíčka, sushi a Kuba taky malou chobotničku.

Ingredience, s kterými jsme se setkávali často: kari, chilli, lemon grass, bambusové výhonky, kokosové mléko, kešu oříšky, krevety.

Jídelníček (jeden z dražších. 1THB=0.6kc)

Na ostrově Ko Phangan

Ostrov Ko Phangan se nachází na jihu Thajského zálivu. Vybrali jsme si toto místo, protože zde bývá většinou hezké počasí i v září, zatímco ve zbytku Thajska prší.

Ostrov sousedí na jihu asi s dvakrát větším Ko Samui a na severu s menším ostrovem Ko Tao. Ko Samui, turisty více oblíben, je cenově dražší a najdete tam spíše McDonald než thajské jídlo. Ko Tao zase bývá označovaný jako ráj pro potápění a šnorchlování. Zatímco Ko Phangan je známý hlavně díky Full Moon Party, zřejmě vůbec největší psytrance plážové párty na světě, která probíhá za úplňku.
My jsme úplněk minuli, ale párty jsou tady na denním pořádku, všude po ostrově je vyvěšena spousta plakátů.
Naše první ubytování u Benjamin´s Hut

Pláž máme skoro sami pro sebe.

Na konci pláže je taky pirátský bar.

A večeři si dáváme přímo na pláži.

Vlakem z Bangkoku do Surat Thani

Po náročné návštěvě Královského paláce se vydáváme konečně k moři. Čeká nás ale ještě 12ti hodinová cesta na jih nočním vlakem v lůžkovém voze.

Jedno spaní vzniká rozložením dvou sedadel dole a druhé spaní se sklopí shora.

Ve vlaku nám vařili:

Ráno když se vzbudím a vykouknu z okýnka, nevěřím svým očím, projíždíme džunglí palem, z kterých se občas tyčí obrovské kvádrovité skály. V pralese se mezi palmami občas pase bílá chlupatá kráva. Kuba už to zná a vůbec se nediví.

V Surat Thani hned kupujeme lístek na loď. Další cíl naší cesty je ostrov Ko Phangan.

Královský palác v Bangkoku

Královský palác byl vybudován roku 1782. Skládá se z královské rezidence, trůních paláců, řady vládních kanceláři a také především z Chrámu Emeraldového Buddhy.
Poslední den v Bangkoku vyklízíme pokoj, batohy necháváme v úschovně a vyrážíme na prohlídku onoho paláce.
Silně prší, žádný taxík nás vzít nechce, zastavuje jen tuktuk a ten nás chce stejně ošidit, tak jdeme radši pěšky, mělo by to být blízko.
Procházíme skrz městský park. Park je dost dlouhý a nám v tom dešti připadá ještě delší. Zhruba v polovině se nám snaží nějaký thajský človíček něco povědět, v domnění, že je to jen další z lidí, co nás chce ošidit, jdeme dál. Až pozdě nám dochází, že se nám asi snažil říct, že na druhé straně je park zavřený, a my se musíme tudíž v dešti velký kus vracet.
Když konečně dorazíme ke Královskému paláci, tak nás odrazují nejen velké davy lidí, ale také 500 bahtů vstupné. Ale i tak jdeme dovnitř. Palác je opravdu nádherně zdobený, všechny detaily jsou krásně zpracovány. Můžete posoudit sami z fotek:

Jakubovo nadšení z paláce:

Historická Ayutthaya

Druhý den v Bangkoku jsme se rozhodli podniknout výlet do historické Ayutthayi, která se nachází asi hodinu a půl cesty vlakem od Bangkoku. Jedná se o bývalé hlavní město Siamského království založené ve 14.století. Tím bylo asi 400 let, dokud nebylo v 18.století zničeno ve válce s Barmou.
Na výlet jsme vyrazili z naší základny Khao San Road lodí. Řeka Chao Phraya nabízí výhledy na různé tváře Bangkoku. Míjeli jsme několik chrámu, polorozpadlé chatrče i luxusní vily. Za 15 bathů se dostáváme na vlakové nádraží Hualamphong.

Vlak se pomalu rozjíždí a projíždí v těsné blízkosti kolem příbytků místních. Jsou to většinou otevřené budky, zatřešené vlnitým plechem, na stěnách jsou připevněny krabice klimatizace a satelity. Na jedné střeše vidíme syrové maso vystavené na slunci, vzpomeneme si na sušené maso Jerky, které jsme si dali po cestě do Prahy v RegioJetu. Vidíme z vlaku taky například pána, který sedí přímo v prachu u nástupiště a na zemi balí jídlo, které bude nejspíše potom ve vlaku prodávat. Po vlaku chodí několik prodavačů s jídlem. Co ale nechápeme,že stejná paní prochází stejným směrem několikrát, aniž by se vracela zpátky a nebo vlak by zastavil.

Do řeči se s námi dává milá starší thajka, míří taky do Ayutthuji. Pochází od tama a jede tam navštívit svoji maminku. Dává nám cenné rady, co ve městě navštívit, jak se dostaneme přes řeku a hlavně nám radí, ať si půjčíme kola.
Půjčujeme kola a vyrážíme do turistického centra města. Kola byla opravdu dobrá rada, jednotlivé památky jsou od sebe celkem daleko. Obtížnější je pro nás jízda nalevo a velký provoz, ale díky kvalitní orientaci obou, zdárně trefíme, kam chceme.
Thajské chrámy Waty vycházejí svým tvarem z dřívější stúpy (thajsky čedi). Stúpy vznikly k uchovávání buddhistických relikvií nebo na místech spjatých s Buddhovým působením. Byly ve tvaru polokoule, kde uvnitř byla uchována relikvie a lidé ji mohli obcházet dokola. Postupně se začaly tvary stúp stávat složitějšími, přibyly věžičky a čtvercová podstava.

První chrám, který navštěvujeme, je Wat Mahathat.

Kromě cihlovitých věží a celé řady soch, se zde nachází také známá hlava Buddhy ve stromě. Není přesně jasný její historický původ. Ale vznikla nejspíše tak, že v době útoku barmských vojsk bylo hodně chrámu a soch zničeno v požárů. Chrám byl poté opuštěn po mnoho let a vyrostlo zde spoustu nových stromů. Jeden z nich prorostl nejspíše zničenou sochou Buddhy.

K další památce obrovské zlaté soše Buddhy Phra Mongkonbophit jsme na kole dojeli za pár minut.

V jeho blízkosti se nachází také další chrám dřívější královský palác Wat Phra Si Sanphet.
Tři zachované čedi sloužily k uložení ostatků králů.

Po návštěvě chrámů vyrážíme hledat něco k jídlu. Zkoušíme dojet na plovoucí trh, v domnění, že se snad tam najíme. S koly přeplouváme řeku na loďce, platíme 4 Bathy za převoz a 2 Bathy za kolo. Když dorazíme na plovoucí trh, dost prší a většina stánků je zavřená. Nacházíme zde jenom spoustu blbostí na prodej, ale žádné dobré jídlo.

Nakonec vracíme kola a dobře se najíme u nádraží. Odjíždíme zpět do Bangkoku.

Večer sedáme ještě na jídlo a pivo na Khao San Road. Vedle sedí dva asiati a dávají soudek piva, pijí pomalu, ale hlavně spolu vůbec nemluví a celou dobu jen klikají na mobilech. Vedle zato nějaké evropanky štěbetají o sto šest a objednávají si už druhý soudek.

Nakonec si objednáváme soudek taky. Kdo myslíte, že měl soudek vypitý dříve, my nebo ti dva asiati?