sobota 3. ledna 2015

Singapur

Návštěva Singapuru pro mě byla takovým architektonickým dárkem po vší té přírodě, moři, horách a kultuře. Singapur nás zaujal přehlídkou moderní architektury a zeleni ve městě, na druhou stranu některé stavby zde působí přehnaně až trochu kýčovitě, ale to posuďte z fotek sami.
Skok ze špinavé Indonésie do superčistého Singapuru registrujeme hned na letišti. Na ulici nikde žádné odpadky a nedivíme se, protože potkáváme také spoustu pracovníků, kteří se o čistotu města starají. Například když nastupujeme do výtahu, čupí v něm paní s toaletním papírem a leští jím tyčku lemující spodní část kabiny. Na záchodě mě zase překvapuje paní, jejichž naplní práce je skládání papírových utěrek na utírání rukou do trojúhelníčku pro každého návštěvníka toalet. 
Kromě čistoty nás tady hned po výstupu z klimatizované budovy letiště zasahuje nepříjemné dusno intenzivnější než v Indonésii. Po chvíli si ale zvykáme.


Přijíždíme do centra. Vystupujeme na zástavce metra Raffles Place a najednou se nacházíme v obklopení mrakodrapů. Vyplétáme se z lesa budov do Merlion parku, ten je nazván po soše Merlion- napůl ryby, nápůl lva. Merlion je národním symbol Singapuru. Rybí tělo představuje rybářskou vesnici z níž Singapur vznikl a hlava lva představuje originální název i povahu Singapuru -Města lvů.
Merlion je pro turisty jedna z hlavních atrakcí. Fotka s otevřenou pusou, kdy vám Merlion chrlí vodu přímo do úst, by žádnému správnému turistovi neměla chybět. Pro místní se slovo merlion díky právě onomu chrlení vody z úst stalo synonymem pro zvracení. 

Merlion je situovaný na hlavní promenádě s výhledem na komplex budov Marina Bay Sands.


Barevné sochy sochaře Juliena Marinetti v podobě pandy, medvídka, pejsků, buldočků, menších a větších potkáváme na naší procházce od Merliona ke komplexu Marina Bay Sands.


Procházíme kolem skupinky mrakodrapů. 


Zaujala mě dvojice mrakodrapů The Sail Marina Bay uprostřed. Věže se svým tvarem k sobě navzájem přibližují a zase oddalují. Budovy navíc využívají nejmodernější úsporné technologie, například vodu z klimatizace používají k zavlažování několika pater střešních zahrad. Věže jsou se svými 70ti patry nejvyššími obytnými budovami Singapuru.


Pokračujeme dál naši procházku přes park s městskou galerií a spirálou vinoucí se po nábřeží, které občas doplňují také vtipné 3D graffiti. Procházíme obrovským obchodním domem, který i přestože je postaven na nábřeží pokračuje několik pater do země a v nejspodnějším patře se můžete plavit v lodičkách alá Benátky.


Přibližujeme se až k samotnému hotelu Marina Bay Sands, ten se skládá ze tří věží, které nesou obrovskou loď se střešními terasami a bazénem pro hosty. Procházíme skrz budovu mezi druhou a třetí věží. Zaujal mě zde průhled na fasádu s procházejícími lidmi.


Zajímavé detaily jsou všude kolem nás. Například fasáda ze zrcadlových plíšků pohybujících se ve větru. Další fasáda s otočnými kolíčky mezi nimiž protéká voda, kolíčky se otáčejí podle síly proudu různě rychle a střídají směr.


Hlavní atrakcí zahrad Gardens by the Bay jsou tyto Superstromy. Vertikální zahrady poskytují přes den stín a v noci Gardens by the Bay osvětlují. Dvanáct stromů se nachází v shluku, zatímco dalších šest je rozmístěno v různých částech zahrad.



Koruny Superstromů sahají až do výšky 50 metrů. Svoji výškou vyrovnávají soulad v jinak vysoké části Marina Bay a zároveň nabízí výhled na zahrady.


Socha vznášejícího se dítěte od Marca Quinna a jedna ze dvou vážek na hladině.


Čas utíká a na závěr dne nás čeká to nejlepší- výhled na Singapur. Za zhruba 30s vyjíždíme výtahem až do 57.patra ony budovy hotelu Marina Bay Sands. 


Pohled na přetékající okraj bazénu pro hosty hotelu. Ceny pokoje v tomto hotelu se pohybují okolo $500 na noc.



Supertree Grove shora a 165 metrů vysoké Singapurské kolo, jenž je vyšší než to Londýnské a jedno z největších na světě.



Budova Umělěcko-vědeckého muzea a butik Louis Vuitton.


Z vesmírné lodi Marina Bay Sands jsme zpátky na zemi, procházíme kolem muzea až docházíme k pěší lávce Helix. Tvoří ji dvě spirály, menší se vine uvnitř větší opačným směrem. V noci je most krásně nasvětlen.


Na lavičce na nábřeží jíme kebab a koukáme jak slunce pomalu klesá za obzor.




Den končí a my uleháme v našem kapsulovém hotelu. Když jsem na internetu vybírala ubytování, kapsulím jsem se raději vyhýbala a dala přednost pokoji pro více lidí s poschoďovými postelemi. Přímo na hotelu nám pak kapsule nabízejí jako lepší variantu za stejnou cenu. Když na živo pokoje srovnáváme, pokoj s kapsulemi má opravdu o dost větší soukromí. Každá kapsule je dost prostorná, má svůj úložný a uzamykatelný prostor a své světýlko, zásuvku (která mimochodem potřebuje adaptér, ale dá se obalamutit sirkou). Závěsem se pak v kapsuli zakryjete před okolím. Zároveň tam můžete v pohodě sedět i ležet ve dvou. Hostel přitom nabízí velké společenské prostory, takže nedostatkem místa rozhodně netrpíme. Kapsule mě mile překvapily a určitě doporučuji!

Další den ráno nás nemile překvapuje déšť. Recepční nás ale uklidňuje: " To je tady v tuto roční dobu každé ráno, počkejte tak půl hodiny, zbytek dne bude hezký." Déšť brzy ustává, ale stejně trošku poprchává a tak si radši na hotelu z velké vázy plné deštníků jeden půjčujeme.
Naše dnešní procházka začíná také nedaleko Merliona vydáváme se ale dnes proti proudu řeky do hloubi města. Procházíme ulicí Boat Quay s nejrůznějšími restauracemi. Podél ulice jsou rozestavěna obrovská akvária s nejrůznějšími mořskými příšerkami, které vám, když si zaplatíte, na místě uvaří a naservírují.


Socha Velké Šulíhně a mrakáče kolem řeky.



Clarke Quay je oblíbené hlavně v noci. Tehdy všechny plovoucí restaurace a kluby barevně svítí a na loďce si tak můžete doplout pro večeři s jedinečnou atmosférou.


V části Singapuru Little India právě probíhá festival Diwali, ulice jsou krásně vyzdobeny. Malá Indie je ale barevná už sama od sebe. Barevně to taky hraje v obchůdcích s nejrůznějším a celkem levným zbožím.


Chrám Sri Veeramakaliamman


U Indů si dáváme kuře na kari. Je dobré, ale v Singapuru jsme jinak na moc dobrá jídla nenatrefili. V Indonésii jsem nedojedla snad jen šneky, co jsem si objednala omylem. Tady hned první těstoviny byly tak odporné, že se dojíst prostě nedali.


Začíná nám znova pršet, naštěstí jsme stihli vidět všechno, co jsme chtěli. Posouváme se na naší pouti zase o něco dál a to do Malajsie.