Machu Picchu

Když už tady v té Jižní Americe jsme, tak jsme se rozhodli vydat i na to slavné Machu Picchu.

Je více způsobů, jak se na Machu Picchu dostat. Nejznámější je několikadenní trek Inka trail, nejdražší způsob je vlakem přímo z Cuzca. My volíme alternativu na dva dny a to nejprve několikahodinovou cestu microbusem do stanice Hidroelectrica, potom cestu pěšky po kolejích do města Aquas Calientes. Tam přespíme a brzo ráno se vydáme na výstup přímo k Machu Picchu.

Hned ráno vyjíždíme z Cuzca microbusem. Jsme první, koho minibus nabírá, a tak máme trošku dilema, jestli si sedneme všichni čtyři - já, Kuba, Dan a Přema dozadu na společné čtyřsedadlo nebo na dvě dvojsedadla za sebou. No obojí je špatná volba, v microbuse je nejlepší sedadlo to vedle řidiče, protože jen vepředu je okno. Pozdě, víme ale pro příště.
Nabíráme ještě ostatní pasažéry, pár z Německa a pár a rodinku z Kolumbie. Zastavujeme ještě rychle na benzínce, auto obklopuje několik paní prodejkyň a podle nabídky zboží, jde vidět, že přesně ví, kam jedeme. Nabízí vodu, koku, bonbóny z koky, pláštěnky, sluneční krém a selfie tyč. Tak ještě poslední nákupy a jedem. Čtyři až pět hodin stoupáme až do 4350 m.n.m do Abra Malaga. Během stoupání  začíná být v autobuse pěkná zima a do toho nám i prší. Výhledy do okolní krajiny jsou ale nádherné. Už tady to připomíná trochu Macchu Picchu.

Cesta nahoru vede ale pořádnými zákrutami. Ne všem je to příjemné, dcerky z kolumbijské rodinky už blinkají do sáčku. Oproti toho, co jsme zažili cestou do Toro Toro národního parku, jsou ale tyhle zákruty úplně sranda, takže nás to nechává spát. Horší než zákruty jsou obří retardéry, které tady v Peru dávají do všech i menších měst. Ty Vás v autobusech opravdu spát nenechají.
Z Abry Malagy zase zpátky klesáme až do 1250 m.n.m. V micru začíná pro změnu nesnesitelné horko. Ve městě San Terasa dáváme oběd. Místní děti možná chápou, jak je v autobuse horko, a tak po něm hážou pytlíky s vodou. Nebo fakt nemají rády turisty?
Kolem třetí hodiny konečně přijíždíme do stanice Hidroelectrica. Tady vystupujeme do davu lidí a dál už pokračujeme pěšky po kolejích. Držte se nejen kolejí ale i šipek, občas jde cestu díky nim zkrátit.

Červení motýlci jsou tu všude přítomní. Přema dokonce jednoho po cestě zachraňuje před deštěm a schovává ho do úkrytu.

Cesta není náročná, ale okolní prostředí připomíná deštný prales a máme na cestu fakt horko. Na občerstvení přichází vhod pivo Cusqueňa s vrškem Machu Picchu.

Cestou z Hidroelectriky Machu Picchu vlastně obcházíme zezadu. Městečko Aqua Calientes pak leží přímo pod jeho úpatím. Někdy se městečku říká také Machu Picchu Pueblo.

V půli cesty nám začíná pršet. V tomhle horku je to ale příjemný osvěžující deštík. Procházíme dvěma tunely a hned kousek za nimi už nás čekají Aquas Calientes. Cesta sem nám trvala cca dvě a půl hodiny.

Aquas Calientes je výchozím bodem pro výstup na Machu Picchu. Tady se ubytováváme a jdeme na večeři. Jak název města napovídá nachází se tady horké prameny, v kterých je možno se vykoupat.

Přes noc nám strašně ale fakt strašně prší. Není divu, jsme tady zrovna uprostřed období dešťů. Dle domluvy máme vycházet nahoru ve 4:30 ráno, nahoře nás má pak v šest hodin čekat průvodce. Komu by se ale v dešti chtělo šlapat nahoru a tak chvilku čekáme. Průvodce teda sice promeškáváme, ale dobře jsme udělali. Přestává úplně pršet a i mlha  pomalu ustupuje.

Po cca 20ti minutách kolem řeky přicházíme pod kopec k první kontrole lístků.

Pak už nás čeká jen prudké stoupání nahoru po schodech. Není to vůbec lehký výstup. Komu se nahoru po schodech nechce, existuje ještě alternativní možnost, vyjet nahoru za 12 dolarů autobusem klikatou cestičkou. Takže v podstatě se na Machu Picchu dá nejprve dojet vlakem a pak se autobusem nahoru můžete dostat úplně bez námahy. Schody tuto autobusovou cestičku několikrát protínají. Autobusů jede nahoru hodně, zatímco po schodech a námi moc lidí nejde. Jsme ti lepší :)

Zhruba po hodině stoupání se nám Machu Picchu začíná konečně odhalovat a vidíme taky první ruiny a terasy.

Přicházíme ke vstupu, kde si necháváme batoh. Přes první houf a skupiny turistů se dostáváme konečně k výhledu. První výhled se nám ukazuje od chýše správce pohřebního kamene, tam už se dav turistů naštěstí rozmělňuje do prostoru. Potom stoupáme dál na terasy.

Z teras už nám nezbývá nic jiného než obdivovat, jak tohle Inkové mohli dokázat - toto neskutečné propojení přírody s architekturou. Celé místo působí opravdu úchvatně a záhadně zároveň.

Kromě hlavního výhledu na komplex Machu Picchu a vrchol za ním Huayna Picchu má kolem sebe člověk také pohled dolů do hlubokého údolí.

Terasy jsou zde vybudované, aby udržely hlínu, která sem byla dovezena prý z Posvátného údolí.

Lamy střeží celý komplex.

Máme dneska opravdu štěstí. Jsme tu uprostřed sezóny dešťů a vyšlo nám fakt krásné počasí.

Procházíme komplexem a jednotlivými chrámy směrem k Huayna Picchu a výhledy se nám postupně mění. 

Čím jsme Huayna Picchu blíž, tím se jeví menší. Výstup na ní se platí zvlášť a je omezen denně pro 400 lidí.

Protože jsme ráno nevstali na průvodce, nějak mi tady uniknul kámen Intihuatana. Dan ho naštěstí vyfotil a Přema dokonce vyzkoušel, jak z něj vychází vibrace a energie. Inkové tento kámen používali k přivázání slunce a určovali podle něj letní a zimní slunovrat.

Na Machu Picchu mají všechny budovy hranatý půdorys, kromě jediné a to Chrámu Slunce, jehož půdorys je kruhový. Na fotce je nahoře vlevo.

Vstupenky platí pouze na půl dne a tak se po poledni vydáváme zpátky dolů a potom rovnou po kolejích zpět do Hidroelectriky na náš microbus. Po cestě zpátky teďka už Machu Picchu i Huayna Picchu rozeznáváme dobře i zezadu.

Machu Picchu nás opravdu ohromilo. A co je nejlepší, nerezervovali jsme nic dopředu a dostali jsme výhodnou nabídku hned po příjezdu do Cuzca od našeho ubytovatele Carlose (kontakt +51 984 32 32 83, carloscuscoperu@hotmail.com). Doprava microbusem z Cuzca do stanice Hidroelectrica, tam i zpět, oběd, večeře, svačina, ubytování v hostelu v Aqua Calientes, průvodce a lístek na Machu Picchu - to celé za 85 dolarů. Průvodce jsme sice zaspali, ale jídlo i ubytování bylo super. Fungovala dokonce wifi a sprchu jsme měli nejteplejší za dlouhou dobu. Doporučuji.