středa 14. února 2018

U jezera Titicaca, pravá Copacabana a ostrov Slunce a Měsíce

Z La Paz se přesouváme autobusem a chvíli loďkou k jezeru Titicaca do města Copacabana. Ano, název je stejný jako ona slavná pláž v Riu de Janeiru, kde začal náš výlet po Jížní Americe. Tahle Copacabana u jezera Titicaca je sice méně slavná, ale byla první. Copacabana znamená klidná hladina v bezvětří, výhled na jezero. Postavili zde kapli, kterou pak zkopírovali na pláži Copacabana v Riu de Janeiru. A tak dali tamní pláži rovnou stejné jméno, i když její hladina klidná vůbec nebyla.


Pro samotný název jezera existují různá vysvětlení. Mě se nejvíce líbilo tohle: Titicaca je spojení dvou slov puma a zajíc. Když se podíváte totiž na mapu a obrátíte ji severem dolů, zjistíte, že se jezero skládá ze dvou tvarů – menšího zajíce a větší pumy.



Ubytováváme se v penziónu s balkóny s výhledem na vodu a na pláži si vychutnáváme západ slunce.


Indiánské mýty praví,že právě v jezeře Titicaca se zrodilo Slunce.



Druhý den šplháme na vyhlídku nad městem Cerro Calvario. Výstup je koncipovaný jako křížová cesta. 




Nahoře se nachází hřbitov. Můžete tady koupit zmenšeninu všeho, co byste vašim pozůstalým darovali do posmrtného života. Od luxusních aut, moderních domů ve stylu nueva arquitectura andina až po obchod s alkoholem a peníze. Tyto zmenšeniny jim položíte na jejich hrob. Taková je aspoň moje domněnka, možná to tak není.




Na oběd si dáváme pstruha z jezera, konečně něco dobrého. O Bolívijské kuchyni jsem zatím moc nepsala, ono totiž není, o co stát. Hodně se tady setkáte s quinoou, z které se vaří buďto polívka a nebo pastel de quinoa, což je něco jako zapečené rizoto. Dvě nejčastější jídla na meníčka (almuerzo) jsou chuleta a milanesa. Ani jedno z nich nedoporučuji. Chuleta by měla být něco jako steak, ale použijí většinou tak špatné a tlusté maso, že se to prostě nedá sníst. Milanesa je zase něco jako náš řízek, maso je většinou rozklepané fakt na tenko, tak se to dá přežít. Ale ty jejich smaženky, když to cítím na ulici, musím si zacpávat nos. Hodně lidí tady skončí s rakovinou spojenou se zažívacím ustrojím a vůbec se nedivím, když vidím, jak tady jí. Vrchol bolívijského kulinářství zažívá i Dan s Přemou, když si objednají tady v Copacabaně cibulovou polévku. Paní servírka jim donese vodu, v které plave syrová cibule.


Třetí den plujeme na výlet lodí. 


Prvně kotvíme na ostrově Isla de la Luna. Okolní krajinou, oblázkovou pláží i viditelnými ostrovy v dáli mi ostrov silně připomíná Chorvatsko. Je možno zde zajít prohlídkou nějaké rozvaliny, my ale zůstáváme na pobřeží.



Pokračujeme na ostrov  Isla del Sol. Když vystupujeme z loďky, chtějí po nás zaplatit jen za to, že vystupujeme na ostrově. To nám přijde směšné a tak neplatíme nic. Na ostrově je pár hostelů a restaurací, dvě tradiční sochy a schody vedoucí nahoru k prameni. Narážíme taky na zahradu plnou barevných květů a rostlin. Je sice zavřená, ale i přes plot vidíme toho dost. Podaří se nám tu vidět dokonce kolibříky.



Na střeše lodi jsme se pěkně spálili. Kluci to řeší po svém a jsou se okoupat do ledové vody. Rekord, co nejdřívějšího koupání, tak posouvají na 31.ledna.


Žádné komentáře:

Okomentovat