Druhé největší město Peru - Arequipa

Arequipa, druhé největší město Peru, leží na jihozápadě země na úpatí sopky El Misti. Ta je viditelná dobře i z centra města brzy ráno, během poledne většinou bývá již zahalena v oparu.

Pro město jsou velmi typické budovy postavené z bílého kamene sillar. Ten je sopečného původu a těží se právě v blízkosti sopky El Misti.

Z tohoto kamene je postavena také extrémně velká katedrála na hlavním náměstí Plaza de Armas. Katedrála zaujímá celou jednu stranu náměstí, zbylé tři strany jsou tvořeny arkádami.

Zrovna probíhají na náměstí protesty kvůli kontaminace vody a používání chemických látek v zemědělství, které pak ovlivňují naše zdraví.

Dobrý výhled na šipku El Misti a další dva vulkány je rovněž z náměstí Plaza de Yanahuara, které je asi 20 minut v docházkové vzdálenosti od centra.

Náměstí je zakončeno oblouky ze sillaru, na které napsali místní básníci své básně.

Úplně nejvíc se mi v Arequipě ale líbil klášter pro jeptišky Monasterio de Santa Catalina. Klášter se nachází v centru, kousek od náměstí. Je obrovský, je to v podstatě město ve městě.

První část kláštera je pro novicky, dívky od 12ti do 16ti let, které zde přišly z bohatých rodin. Jak jednou dívka do kláštera vstoupila, nemohla jej opustit. S okolím a rodinou mohla komunikovat pouze přes mříže ve zdi. Po těchto čtyřech letech se mohly dívky rozhodnout, zda v klášteře zůstanou. Odejít byla ovšem pro rodinu dívky obrovská ostuda. Lidé zde věřili, pokud dají jedno své dítě do kláštera, celá rodina se pak dostane do nebe.
Tradice pravila, že prvorozené dítě se ožení/ vdá, druhorozené bude zasvěceno bohu a třetí v případě syna půjde do armády, v případě dcery se bude starat o rodinu. Rodiny v průběhu těchto čtyřech let platily nemalé peníze, aby se jejich dcera mohla stát jeptiškou. Prý ale svatba stejně vycházela dráž než dát dítě do kláštera.

Po těchto čtyřech letech se dívky mohly stát pravoplatnými jeptiškami a mohly postoupit v klášteře dál. Toto atrium s pomerančovníky se již nachází v další části kláštera. Každá jeptiska měla zde svůj pokojík. Postel byla vždy umístěna pod obloukem, protože to bylo nejbezpečnější místo pro zemětřesení.

Jeptišky se živily jednak vzděláváním mladých dívek, vyšíváním a také pečením chleba. Ten pro ně pekli jejich sluhové, v té době bylo ještě normální mít otroky. Bylo zde dovezeno mnoho otroků z Afriky. Ti mohli opustit klášter a chodili do města prodávat chléb a vyšívky jeptišek. Jeptišky neuklízely ani nevařily, to všechno za ně dělali sluhové. Sluhové bydleli ve druhém patře nad jejich pokojíčky, odkud měli přímý přístup do kuchyně.
Kamen s pórovitou strukturou sloužil k filtraci pitné vody.

Klášter je tak obrovský, že byly později ulicím dány jména pro lepší orientaci.

Prádelna byla tvořena rozbitými vázami od pisca. Libil se nám chytrý systém, jak napustit do vázy vodu pomocí zahrazení proudu vody kamenem.

Barvy stěn nemají význam. Jsou zvoleny proto, protože se jeptiškám tyto barvy líbily.

Červená barva se získávala z parazitů žijících na kaktusech, stejně jako u barvení tkanin v Cuzcu. Modrá barva se dovážela z Mexika.

Nejslavnější jeptiškou kláštera byla sestra Anna. Ta se měla jako prvorozenná vdát, utekla ale od rodiny do kláštera. Na posteli v jejím pokoji jsou položeny věci, lidé věří, že je takto sestra Anna může pomoct vyléčit. Je dokázan případ, kdy takto vyléčila rakovinu. Proto byla posmrtně svatořečena papežem Janem Pavlem II.