Yogyakarta

Yogyakarta, zkráceně Yogya, je duše Jávy, středisko javánské kultury a tradičních řemesel. Je zároveň jediným místem v Indonésii, kde byla ponechána vláda místnímu sultánovi.

Becak je tradiční forma dopravy po městě.

Kuba si to s řidičem becaku na půl cesty vyměňuje a dostává poloviční cenu.

Srnky na ulici

Malioboro je největší nákupní ulice v Yogyi. Máme zase štěstí a v den našeho příjezdu se zde koná obrovský karneval k příležitosti výročí města.

Obrovský dav místních zaplnil ulici. Cpeme se nějakou dobu dopředu, abychom něco viděli. Nevidíme nic. Těsně před začátkem sebou celý dav pohne, my se dostáváme dopředu a vidíme krásně hlavní vystoupení.

Kraton kromě samotného paláce sultána tvoří také území obehnané zdí. Žije v něm 25 tisíc lidí. Sultán zhruba 1000 z nich zaměstnává.

Velká část paláce je užívána jako muzeum a zahrnuje velkou sbírku darů od evropských monarchů.

Zlatý pavilón Bangsal Kencana je nejkrásnější část paláce. Představení gamelanu.

Taman Sari byl využíván jako lázně a rekreační místo sultána. Najdete zde tři velké bazény, z toho jeden sloužil pro sultána a jeho manželku, druhý pro harém a třetí dětem.

Water kastel-vodní hrad byl kdysi obklopen vodou a spojen s Taman Sari dlouhým podvodním tunelem.

Mezi tradiční řemesla v Yogyakartě patří například výroba panenek/loutek z kravské kůže. Detaily panenek se do ní vytesávají kladivkem. Poté se panenky také pestrobarevně malují.

Výroba batik, tradičního oděvu.

Na ptačím trhu Pasar Burung Pasty jsme viděli spoustu exotického zvířectva.

Barevná kuřátka

Speciální okraj krabice zabrání švábům, aby se dostali ven.

Seznámení s varanem, který celou dobu švihal kolem sebe dlouhým úzkým jazýčkem, což nejde na fotkách vidět. Koupit ho můžete za 5milionů rupií (9000kč)

Na trhu jsme si poslechli soutěž ve ptačím zpěvu. Jako body od porotců dostávali ptáčci vlaječky do kelímku připevněných na židlích pod nimi.

Pro štěstí jsme koupili čtyři ptáčky, které paní vypustila do volné přírody.

Vyzkoušeli jsme tradiční jídlo Yogyakarty nasi gudeg, z nezralého ovoce jackfruit. Vaří se několik hodin společně s palmovým cukrem a kokosovým mlékem.

Jinak naše klasika je nasi goreng nebo mie goreng, to jest smažená rýže nebo nudle podáváné s vajíčkem na pánvi a bílymi brambůrkami, které vypadají jako od značky Lupeto.

Na každém rohu můžete na Jávě vidět stánek s baksem. Polévka s masovými koulemi, nikdo neví z čeho jsou vyrobeny, ale chutnají podobně jako šunka.

Tyto koblížky se staly naší závislostí v Yogyakartě. Kupovali jsme si je každý večer ráno na snídani. První večer jsme jich koupili 6, další už 8, další 10...

Čtvrť Kota Gede byla za dob, kde byla Yogyakarta hlavní město, administrativní centrum říše. Nachází se zde spousta obchodů se stříbrem. Navštěvujeme zde také královský hřbitov.