sobota 11. října 2014

Angunou do Maubisse

Do vnitrozemního městečka Maubisse se vydáváme na korbě nakláďaku, kterým tady místní říkají anguna. Nyna nás v šest ráno doprovází na místo Hali laran, odkud anguny do Maubissy vyráží. S výjezdem se čeká, dokud se anguna naplní. Anguna do Maubissy je hned v šest ráno plná a tak nemusíme dlouho čekat. Nacpeme se rychle na uzoučkou lavičku na korbě. Platí, že když je lavička plná, vleze se na ní alespoň dalších pět lidí. Jacob dobrotivě pouští starší paní sednout a odsuzuje se tak k nemilosrdnému stání.



Samotná anguna je jakžtakž pohodlná, lavička je sice úzká, do zad vás bouchá trubka. Ale na druhou stranu máte čerstvý vzduch a nepaříte se v horkém buse. Horší je ale stav silnice, po které anguna jede a po které by obyčejné auto nebo motorka těžko projelo. Stoupáme od moře do hor po úzké, klikaté a hrbolaté cestě s obrovskými dírami. Velikost děr způsobuje, že se anguna každou chvíli naklání a skáče o nejméně jeden metr. Musíte se opravdu pevně držet a stání na anguně se vyrovná intenzivnímu cvičení v posilovně.


Když jsme si na začátku cesty mysleli, že je anguna plná, mýlili jsme se. Velká horda lidí přistupuje na trhu ve městě Aileu v půli cesty, mezi nima taky spousta dětí. Pozoruji bosé nožky malého tak tříletého chlapce, obklopují je mohutné a těžké boty ostatních cestujících. Chlapec se pevně drží kožené bundy svého zhruba desetiletého bráchy. Anguna s oběma mává, starší brácha se ale pevně drží tyčky, občas mrkne statečně na bráchu, ale jinak kouká dopředu na cestu.

Další zpestřením cesty jen roj včel, do kterého anguna přímo vjíždí. Slyšíme cestující volat jen Bani, bani! a automaticky se skláníme s nimi.

Po cestě v horách jede před námi jiná anguna, která nabírá děti a veze je do školy. Děti čekají občas na místech, kde opravdu nepředpokládáte, že bude někdo bydlet. Překvapil nás třeba kulečník stojící u cesty uprostřed džungle.



Anguna nás vysazuje v Maubisse přímo před našim guesthousem Bensn Hau Ama. Paní domácí nás první moc ubytovat nechce a říká nám, že má všechny pokoje obsazené. Ukazujeme ji na foťáku fotku Ciscy, která je známá majitelky guesthousu. Paní nás nakonec vede do podzemního patra, kde má několik dalších pokojů. Ubytování je to jednoduché a pestrobarevné, stěny pokoje jsou vymalovány v razících barvách a postel je povlečena do růžova. V koupelně je místo tekoucí vody napuštěná vana s naběrátkem ve tvaru srdíčka, které se zároveň používá k splachování záchoda.

Vydáváme se na procházku na kopec, na kterém se nachází nejluxusnější penzion města Pousada de Maubisse. Penzion obklopuje nádherná barevná zahrada v jinak suché krajině, samotná budova ale působí zchátrale. Slyšeli jsme od místních, že v penzionu straší. Duchy prý vnímají jen místní, cizinci je nevidí, ale stejně jsme rádi za naše ubytování. 






Výhled na město a okolní hory. Nedaleko se nachází nejvyšší hora Východního Timoru Ramelau, vysoka 2963m. Vychází se na ní z města Hato-Builico.


Trh v Maubisse



Kubovi ubalí cígo přímo místní prodavač tabáku.


Kostel na kopci s výhledem




Typické vesnické stavení


Hřbitov




Místní sbírají do pytle kafe, které přes den na velké plachtě sušili na sluníčku.



Dobré ráno, Maubisse. 


Z Maubissi můžete angunou pokračovat dál na jih do města Suai nebo Same. My se rozhodujeme pro návrat do Dili.

Cestou zpět míjíme trh ve městě Aileu.



Žádné komentáře:

Okomentovat