kiwishrimp: Kawan Ijen

Z Východního Timoru pokračujeme na nejzalidněnější ostrov Indonésie- Jávu. Naše cesta Jávou bude směřovat z východu na západ ostrova. Začínáme na východním cípu Jávy ve městě Banyuwangi. V samotném městě toho moc k vidění není, ale je to naše základna pro výlet k sopce Kawan Ijen (2368m).

V kráteru sopky se nachází sirné jezero. Denně k jezeru vyráží několik sběračů síry. Vstávají brzo ráno, kdy je dým z kráteru ještě slabý, aby z něj na svých zádech přinesli těžké kusy síry.

Také vyrážíme za tmy společně s nosiči. Pokud k jezeru dojdeme než se rozední, máme zde šanci vidět hořet modrý oheň. Modrý oheň vzniká únikem sirných plynů z trhlin sopky za vysoké teploty.

Stoupáme s čelovkami po prašné cestě. Poprchává, ale déšť alespoň drží prach u země. Nosič Andy má stejné tempo jako my a tak jde nahoru s námi. Občas se cesta různě krkolomně stáčí a je dobré jít ve tmě za někým místa znalým. Když docházíme na vrchol a scházíme k jezeru, pěšina klouže čím dál víc. Následujeme stále ve tmě Andyho. Obličeje nám zasahuje kouř z kráteru. Přes nos a ústa si dáváme namočený šátek, který nám pomáhá dýchat. Kouř pomalu ustupuje a ve tmě se nám objevují první záblesky modrých plamenů.

Modrý oheň září víc a víc. Postupně k jezeru dochází další turisti, slyšíme mezi nimi taky češtinu. S rozedněním vylézáme zpět na vrchol. Fouká tu silný vítr a stále trochu prší, tak oceňujeme naše teplé oblečení ze Zélandu. Výhled na jezero je zatím stále zahalen v kouři a tak se na chvíli schováváme v závětří.

Postupně mraky ustupují.

Kouř z kráteru sopky také ztrácí na své intenzitě. Pohled na sirné jezero z vrcholu.

Nosiči síry nesou na svých zádech okolo 60 až 80kg síry. Cesta zpět do vesnice trvá několik hodin, někteří nosiči ji jdou i dvakrát denně. I když je to práce velmi těžká, není vůbec dobře placená. Za jedno kilo síry dostávají sběrači okolo 7000rupií (1,25 Kč).