Horký sever, pláž Bahía Inglesa a oslava vánoc v Copiapu

Ze Santiaga do Copiapa na sever jsme se rozhodli letět. Nevím, jestli to byl nejlepší nápad. Prvně když dorážíme na letiště, jsou všude obrovské řady. Kuba domlouvá, aby nás odbavili přednostně, ať vůbec stíháme let. Náš let na poslední chvíli mění bránu, pak je zpožděný. Konečně nasedáme do letadla, ale když se rozjíždí, ozývají se opravdu hodně divné zvuky - jakoby pod námi vyla smečka psů. A tak nám hlásí, že je technický problém s letadlem. Prvně čekáme asi dvě hodiny v letadle, pak čekáme další dvě hodiny na letišti na náhradní letadlo. Nakonec se až po deseti hodinách čekání na letišti dostáváme na hotel a náš let je přeložen až na další den.
Když konečně přistáváme na letišti v Copiapu, dostáváme trochu šok z okolní krajiny. Obklopuje nás suchá planina pouště Atacama.

Z letiště vede naše cesta k moři a to do města Caldera. Caldera je příznačný název, protože samotná pláž tady vypadá přesně jako kráter bývalé sopky zaplavený vodou.

Zatímco ve zbytku Chile se může pít voda z kohoutku. Na poušti Atacama se z vody z kohoutku nemůže ani vařit. V Caldeře z barelů na vodu vytvořili vánoční stromeček. Mají tady vánoční trhy stejně jako u nás. Působí tady v horku ale trochu jiným dojmem.

Sousední pláž Bahía Inglesa je pro turisty populární. Odpovídají tomu i ceny ubytování a jídla v restauracích. Z Caldery je to ale ani ne deset minut kolektivem.

Písek na pláži je krásně bílý a z něj vystupují černé skály.

Přidává se k nám trojčlenná skupinka pejsků. Bílý Ostion ji vede, následuje ho Vlk a černý Skála. Hledají něco urputně ve skálách, možná nějaké mušle.

Během hledání nám pejsci krásně zapózujou na fotky.

Copiapó je město odkud pochází Oliver. Se Salomé tady jedou na vánoce k Oliverově mamince a pozvali nás, že můžeme oslavit vánoce s nimi.
Okolí Copiapa je známé těžbou mědi, je to její největší světový producent, těží se tady také další drahé kovy.
Možná jste před několika lety zaznamenali příběh 33 zasypaných horníků. Po důlním neštěstí v nedalekém dole je po cca 30ti dnech našli 700m pod povrchem. Na jejich záchranu byli povoláni dokonce lidé z NASA. Nakonec na způsob, jak je zachránit, přišel místní inženýr. Vymyslel pro vyproštění speciální úzký výtah, ve kterém horníci při vyprošťování stáli. Celkem v zasypaném dole strávili 69 dní. Horníci se mezi sebou zapřisáhli, že nikdo z nich nebude mluvit o tom, co se dělo v dole oněch 30 dnů, než je našli. Svoji přísahu zatím neporušili.
Kromě těžby je Copiapó známé taky výbornou zmrzlinou. Zkonzumuje se jí tady nejvíce v Chile.
Místní specialitou jsou ostiones neboli hřebenatky. Ochutnáváme je s parmezánem. Oliverova maminka pro nás připravuje později ještě lepší verzi ostiones al pil pil - s koriandrem a citrónovou šťávou.

Ochutnáváme další chilská jídla. Pastel de choclo je směs vařené kukuřice, mletého masa, bazalky, oliv, vajíčka. Je to jedno z jídel, které mi tady chutnalo nejvíce.

Vánoce trávíme společně se Salomé, Oliverem, jeho maminkou, tetou a sestřenicí. Začínáme grilováním na zahradě. Oliverova teta nám k tomu pouští písničky Violety Parra i dalších. Začínáme s místním sladkým vínem z grepů. Ochutnáváme i pisco. První chod jsou špekáčky v bílém chlebu s pebrem (rajčata, cibule, koriandr, chili). Ke grilovanému masu máme různé druhy salátů. Protože je tady léto a dlouho světlo, se štědrovečerní večeří se čeká do pozdních hodin. Večeře probíhá nějak tak volně, v podstatě ani v jeden moment nesedíme úplně všichni u stolu. Dárky se rozbalují až po půlnoci. Na dárcích je napsané nejen pro koho jsou, ale taky od koho.

Malé děti mají prý napsané, že jsou od Santy. Protože je venku horko a děti rozbalují dárky až po půlnoci, je normální, že ve dvě ráno zkouší děti na ulici své nové kolo. My jdeme spát až kolem čtvrté hodiny a tak první svátek vánoční odpočíváme. Večer se potkáváme s Oliverovým kamarádem Hugem a jeho manželkou.

Přejeme i vám krásné prožití vánoc a všechno nejlepší do nového roku.