Uprostřed pouště v San Pedro de Atacama

Antofagasta je druhé největší město v Chile. Veliké možná je, ale hezké moc není a tak se po chvíli procházení v centru a po pláži rozhodujeme ještě ten den pokračovat dál.

Čekají nás další čtyři hodiny cesty pouští. Všude samý písek, cestou míjíme akorát pár malých kapliček, které vypadají jako psí boudy. Je v nich většinou soška panenky Marie a logo fotbalového klubu. Přijíždíme k údolí s pár domečky a stromy, konečně vidíme nějakou zeleň. Ocitáme se v městečku San Pedro de Atacama.

San Pedro de Atacama je město postavené v oáze uprostřed pouště. V minulosti bylo toto město důležitou zastávkou na obchodní cestě, nyní je přizpůsobeno hlavně pro potřeby turistů. Jezdí jich zde nejvíce z celé země. Anglicky mluvící pracovník v cestovní agentuře v San Peru je jedno z nejlépe placených povolání v Chile. Městečko je fakt malé, je to jen pár prašných ulic jednopodlažních domečků z nepalených cihel.

Nedaleko města se nachází Valle de la Luna- nehostiná měsíční krajina.

Zastavujeme u sošek tři Marií - to jsou útvary ze soli a dalších minerálů vytvarované erozí.

Z amfiteatru je výhled na zerodované kopce pokryté zrudlou načervenalou hlínou  zasypané z časti písečnou dunou.

Kdysi bylo toto místo dno solného jezera.

Kromě krasných výhledu se tady nachází také solná jeskyně.

Přes cestu lemovanou obloukovými skálami, které vypadají jako stegosauři s mohutnými hřbety s ostny, se dostaváme na západ slunce ke Kojotí skále.

Kromě nás je tu spousta dalších lidí, ale dá se tu najít místečko, kde člověk nebude obklopen spoustou turistů.

Další den vstáváme ve čtyři rano a vyrážíme na východ slunce ke gejzírum Tatio. Gejzíry Tatio jsou nejvýše položená geotermalní oblast na světě ve výšce 4300m.n.m.

Po snídani u východu slunce následuje koupání v bazénku s termalní vodou.

Po cestě zpátky do San Pedra naražíme na několik skupinek lam vikuní. Vikune působí drobně a křehce, narozdíl od klasické lamy a alpaky se nedají ochočit. Křehké ale zas tak nejsou. Samci mezi sebou bojují o samice a dominantní samec většinou vykastruje svého protivníka. Mezi kameny na skále vidíme místní zajíce viscacha.



Nedaleko vesnice Mapuche nás vítají lamy chované kvůli srsti.

Plameňáka andského poznáte podle černeho ocásku. Zbarvení plameňáku způsobuje potrava - sinice a drobní koryši.

Skupinka plameňáku se přímo před našimi zraky zvedá a letí do jiné laguny.

Podél cesty, kde jinak nic není jen tento kamenný domeček, potkaváme babičku s berlí. Ptáme se ji, jak se má. Stěžuje si nám, že její berle je moc grande. Kuba ji berli pomáhá nastavit. Babička nám povídá, že tady žije celý svůj život, má pejska a pár lam, pro vodu jezdí do San Pedra.

Vracíme se do San Pedra zpátky a ještě poslední výhled na Salar de Atacama.

V San Pedru zůstáváme i na Nový rok. Na silvestra o půl noci je tady na severu tradice upalování vycpaných panáku. V centru města je nachystaný třeba indiánský dědeček s velkým kloboukem nebo skupinka ďáblu v oblečcích od Santa Klause.