úterý 16. ledna 2018

V Potosí slaví Vánoce i v lednu

Naše skupinka z Uyuni se rozdělila. Společně se Sandrou z Francie pokračujeme do města Potosí. Cesta vede přes hory, na kopcích se pasou lamy nebo kozy. Vedle nás sedí v autobuse chlapec se zlomenou rukou a doprovází ho babička s dědou na kontrolu do nemocnice. V samotné vesničce Uyuni nemocnice není a tak musí na kontrolu do čtyři hodiny autobusem vzdálené nemocnice v Potosí.

Potosí je jedno z nejvýše položených měst na světě. Je postaveno ve výšce 4050 m.n.n.
Kdysi bylo přezdívané jako Stříbrné Eldorado. Nachází se tady totiž vrch Cerro Rico (v překladu Bohatý vrch) s velkými zásobami stříbra. Díky němu bylo kdysi Potosí jedno z nejbohatších měst Jižní Ameriky. V dolech se tady těží stříbro dodnes, stříbrné časy jsou ale už dávno pryč. Zůstala tu po nich krásná architektura v centru města. Město je díky tomu zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.


Jsme ubytováni hned vedle hlavního náměstí a taky nedaleko kostela San Francisca. Uvnitř kostela mají Pražské Jezulátko a navíc můžete vyjít až na střechu, odkud je krásný výhled na celé město.



Venku se střílí a odevšad zní španělská verze rolniček :"Navidad Navidad Feliz Navidad" Že už je leden, asi nevadí. V Potosí se oslavují Vánoce i v lednu. V průvodu jdou první tanečnice, po nich zástup, který drží nějaké podivné panenky, následují muži s ohlašujícími rachejtlemi, další jdou rodiče s dětmi, táhnou za sebou barevné vozíky ověšené plyšáky, poslední jde kapela.


Takových průvodu jsme tu během tří dnů viděli několik.


Od dvanácti do dvou hodin je tady v Bolívii siesta. Obchody jsou zavřené a ulice se vyprázdní.

Večer je v ulicích asi nejlepší atmosféra. Ulice i náměstí jsou ověšené barevnými světýlky.
  

Do toho tu chodí sněhuláci, santa klausové, lední medvědi, mamut z doby ledové i třeba vetřelci. Můžete se s nimi za drobný poplatek vyfotit.




Tak podléháme té vánoční atmosféře taky a nasedáme do sněžných sáních.


Prodávají tu večer všude sladkosti a to i velké slavnostní dorty přímo na ulicích. Pro nás se staly našimi nejoblíbenějšími jahody v čokoládě na špejli.


A jako poslední betlém po bolívijsku. Podobných jsme jich tu viděli více. Na tomhle se mi ale nejvíce líbí, že přesně ty stejné zvířátka jsem měla doma i s tím plotem.


Ježíšek se dává do betlema až když se narodí, to znamená po půlnoci Štědrého dne.

Žádné komentáře:

Okomentovat