neděle 10. prosince 2017

Puerto Natales a národní park Torres del Paine

Město Puerto Natales se stává našim výchozím bodem na treky do národního parku Torres del Paine.
Symbolem města je vyhynulý savec milodon. Je to předchůdce mravenečníka a lenochoda. Byl o dost větší než jeho dnešní vnuci, dorůstal se okolo tří metrů výšky. Chodil po čtyřech, ale stavěl se na zadní, aby mohl pojídat potravu z korun stromů.


Centrum města se rozléhá v blízkosti vodní plochy s výhledem na horské štíty.


Po městě jezdí stejně jako v Punta Arenas taxíky colectivo a jsou tu dokonce ještě levnější. Náš hostel se nachází blízko hřbitova. Večer to zní v taxíku občas trochu divně, když říkáme, že chceme jet na hřbitov. Je to ale zároveň blízko k autobusovému nádraží. To se nám osvědčilo, protože odtud vyjíždí autobusy do národního parku.

  
Národní park Torres del Paine je jedním z klenotů Patagonie a je známý hlavně díky zubatým žulovým věžím, ty jsou v dáli viditelné již při příjezdu k bráně národního parku.


Cesta z Puerto Natales do parku trvá cca dvě hodiny. Vyjíždíme brzo ráno a tak ještě trochu pospáváme. Když se s Kubou po nějaké době probouzíme, přes cestu těsně před autobusem proběhne něco jako ježek. Ale není to ježek, vypadá to jako pásovec. Je to pichi armadillo neboli pásovec malý. Koukáme z okna dál a vidíme hned kousek dál místní pštrosy - nandu a taky lamy guanaca.

Autobusem přijíždíme až na zastávku Laguna Amarga, odtud už musíme shuttle busem ke vstupu do parku. První den jsme si naplánovali trek k základně žulových věží neboli Mirador Base Las Torres. Cesta k věžím má trvat čtyři hodiny a pak zpátky. První hodinu je stoupání mírnější.  Čím stoupáme výše, tím je výhled na okolní krajinu, hory a jezera krásnější. 


Další hodinu se cestička klikatí po boku hory s výhledem do kaňonu. Přicházíme k záchytnému bodu- kempu, tady se cesta mění a pokračuje lesem. Les mi připomíná Hru o trůny. Kuba se ptá, který díl. Ten, kdy vede Brianne Jamieho do Králova přístaviště.


Poslední hodina je nejhorší. Je to prudké stoupání  mezi kameny. Slunce nám praží do zad. Záchrana je ta, že cesta vede po toku potoka, který aspoň trochu osvěžuje. Za kopcem kamenů věže občas malinko provokativně vykouknou a pak se zase schovají.

Jsme nahoře. Přicházíme k zelenému jezeru a jsme trochu zklamáni. Věže jsou kompletně zahaleny v mracích. Dáváme si svačinku a hodinu čekáme. No měli bychom už jít, poslední autobus má jet v sedm, což je přesně za čtyři hodiny. No vyšli jsme to trochu dřív, dolů to půjde rychleji. Čekáme ještě čtvrt hodinu. Máme štěstí, mraky rychle ustupují a aspoň kousek z věží se ukazuje.



Když odcházíme, za zády jen vidíme, že mraky mizí čím dál tím rychleji. S sebou stan nemáme a tak spěcháme na autobus. No trošku nás to naštve, když jsme tam ještě dřív a autobus jede až o třičtvrtě na osm. I tak pohled na věže, které vystupovaly z hladiny jezera, i celý trek byl ohromující.

Další den se vydáváme na trek Mirador Cuernos. Vychází se ze zastávky Pudeto. Tenhle trek není obtížný ani dlouhý a tak jdeme pomalu a číháme na lamy - guanaky. Hned za prvním kopcem se pase lamí máma s lamím miminkem. 


Ani ne po chvíli přicházíme k řece s vodopádem a výhled na hory je už teď nádherný.


Pozvolnou cestu lemují bílé uschlé stromy, zelené kulaté keříky, spousta kytiček všemožných barev. Již od začátku treku výhledu vévodí hora Cuernos del Paine, což znamená v překladu rohy. Podle místního mýtu způsobil zlý had Cai Cai masivní povodeň, která zabila válečný kmen, který žil v Torres del Paine. Když záplavové vody ustoupily, vzal had Cai Cai těla dvou největších válečníků a obrátil jej v kámen- tak vytvořil tyto dva rohy, které korunují vrchol Cuernos del Paine


Loudáme se, fotíme a tenhle trek si fakt užíváme. Lamy se zatím drží v ústraní a občas na vrcholcích kopečku uvidíme, jak nás pozorují.


Přicházíme k prvnímu jezeru se zrcadlovým odrazem. Přijde mi, že tohle už musí být závěr treku, že už nic krásnějšího být nemůže.


Čeká nás ale ještě druhé jezero s tyrkysově modrou vodou. A to je fakt bomba. Svačíme a kocháme se. Na druhé straně jezera jde vidět vodopád i malinký kemp.


Cestou zpět ještě zvládneme prokouknout lamí maskování. Pozorujeme stádo lam, které se pase jen pár metrů od cestičky ve větvích stromů. Rozloučit se s námi přijde i lamí máma a lamí miminko.


Žádné komentáře:

Okomentovat