Na skok v Limě

V Limě se dle rad průvodce ubytováváme v klidnější části města Miraflores.
Celkem nás to překvapuje, ale vypadá to tady jako hodně luxusní čtvrt. Lima je vlastně po Riu de Janeiru druhé město v Jižní Americe, které jsme navštívili a vypadá hezky i mimo centrum.
Miraflores je plné luxusních vil a menších moderních bytových domů s terasami. Najít dobrou restauraci tady není vůbec problém. Na večeři končíme v restauraci Lily, kde vaří peruánská jídla netradičním způsobem. Dáváme si chaufu, což je smažená rýže po peruánsku nejčastěji s mořskými plody. My ji dostáváme ještě s knedlíčky z banánového těsta. Chutná nám tak, že i když je v téhle restauraci pekelně drahá, další den musíme na to stejné. Zkoušíme tady i tacu tacu. Na fotce vepředu je tacu tacu banánové trochu na exotický způsob a vzadu klasické s tradičním aji de gallina.

Zajímavý je i předkrm z yucy, která na první pohled vypadá jako spálené uhlí. Yuca je sama o sobě bílá a chutná trošku jako brambor. Tahle má tmavou barvu, protože ji namáčí v chicha moradě, což je šťáva z tmavě červené kukuřice.

Do centra Limy se dostáváme metrobusem. Říkají tady tomu metro, ale metro to není. Je to autobus, který jede v prostředním pruhu cesty, jenž je určen speciálně pro něj. Moc výhodný způsob dopravy to ale není, autobusy jezdí strašně moc přeplněné. A tak se dostáváme až do čtvrtého vozu. Aby si člověk vůbec mohl koupit lístek, musí si za 5 solů koupit kartičku, která nejde vrátit.
Obchůzku centra začínáme na náměstí Plaza San Martin se sochou jezdce na koni. K hlavnímu náměstí Plaza de Armas vede odtud široká pěší ulice plná obchodů a lidských soch.

Hlavní náměstí je obrovské. Zajímavé jsou historické budovy se zachovalými dřevěnými balkóny.

Klášter San Francisco je jen pár bloků od Plaza de Armas. Je to v podstatě mužská obdoba kláštera z Arequipy. Jmenuje se samozřejmě po San Franciscu z Assisi. Jeho nejznámější představitel byl ale taky San Francisco a to San Francisco Moleno. Ten byl prý přeborník ve hře na housle.

Nádvoří kláštera je bílé s červenými prvky. Na některých stěnách i na podlaze jsou použity zajímavé kachličky s opakujícími se barevnými vzory.

Nad hlavním schodištěm je klenutý strop s motivy hvězdiček vyskládaný z dřevěných dílců. Hvězdy držely u sebe jen pomocí tlaku. Většina stropů ale byla zničena zemětřesením a pro jeho repliku už byly použity při spojování hřebíky.

Nejznámější je ale klášter San Francisco kvůli svým katakombám. V nich jsou tisíce kostí vyskládané do různých obrazců. Jde z toho strach.

Hned za klášterem se nachází park s výhledem na vrchol Cerro San Cristobal s barevnými domečky.

Druhý den si necháváme na procházku po části Miraflores. Začínáme u oceánu v parku lásky neboli Park del Amor. Z oceánu přichází ke břehu hustá mlha a celé je to tady v bílém oparu.

V parku jsou použité různobarevné kachličky na vlnité lavičky. Je to asi trošku napodobenina Gaudího parku Guell v Barceloně. Ale tam jsem nebyla, tak nemůžu soudit.

Kolem vody docházíme až k MAG galerii moderního umění.

Odtud je to kousek do hipsterské čtvrti Barranco. Barranco je sympatická část města s nižšími barevnými domy. Výstava v galerii MATE se mi líbí více než výstavy v MAG. Galerie je zaměřena na fotografa celebrit Maria Testinoho a součástí je taky zajímavá videoprojekce.

Barranco má svoje centrum a uměleckou uličku, která vede k oceánu. Kuba tu kupuje umění na venezuelských už neplatných bankovkách.

Oceán je oddělen od města vysokým skaliskem.

Po cestě zpátky to berem kolem obřího inckého schodiště Huaca Pucllana. Více info o něm ale nevím.