Vysoko v Huarazu, ledovec Pastoruri a tyrkysová laguna Parón

Z Limy míříme dál na sever do města Huarazu. Toto město je vstupní bránou do národního parku Huascarán, který je součástí pohoří Cordillery. Na východ od města se rozkládá Cordillera Blanca a na západ Cordillera Negra. Huaraz leží v nadmořské výšce 3052m.n.m. Protože přijíždíme od moře,  necháváme první den na aklimatizací a procházce po městě.

Kromě náměstí se jdeme podívat na trh.

Dneska se tady stojí řada na důchod, pokračuje i do podloubí.

První náš výlet do národním parku Huarascán je k ledovci Pastoruri. Po cestě k ledovci potkáváme horké prameny a tyto obrovské, několik metrů vysoké, rostliny puje Raimondovy.

Než puje rozkvetou, shromažďují přes sto let živiny. Po odkvetnutí zahynou. Spodní listy rostliny jsou hodně pichlavé.

Ledovec se nachází v nadmořské výšce 5000 m.n.m. Je to ale od autobusu mírná cca půl hodinová procházka. Takže se nám jde dobře. Akorát trošku přituhuje a cestou zpátky nám dokonce sněží.

Další den chceme podniknout trek k nejznámější Laguně 69. Trek je o dost obtížnější a tak vstáváme o pul páté ráno a čekáme na autobus, který nás má vyzvednout. Čekáme a čekáme. Bus máme dopředu zaplacený, ale nepřijíždí a nepřijíždí. Po delším urgovaní zjišťujeme, že na nás řidič zapomněl. A tak se ten den dostáváme k úplně jiné laguně, než jsme chtěli a to k laguně Parón.

Cesta minibusem vede prvně do města Yungay. To působí zajímavě, protože v něm rostou palmy a přitom jsou v jeho pozadí zasněžené vrcholky hor. Dál na samotné místo, kde začíná výstup, je cesta hodně hrbolatá a ze srázu dolů se vůbec radši nekoukejte.

Stoupáme po prudkém kopci až na vyhlídku ve výšce 4200 m.n.m.

Nahoru stoupáme společně se Slovenkou Ivetou z našeho hostelu a Johnnym z Berlína, který stopnul minibus po cestě.

Ze shora vidíme u břehu laguny tuhletu loďka. Hned nastává nápad, že si ji musíme půjčit.

Když přicházíme dolů k loďce a nějakou chvíli u ní okouníme, přiběhne její majitel a za 20 solů nám loďku pronajímá.

Pádlování doprostřed jezera jde díky větru snadno, horší je to zpátky. Kluci si ale trochu víc mákli a dovezli nás zdárně zpátky na břeh.

Hora, kterou vidíme za lagunou se jmenuje Paramount. Prý je to opravdu ta ona hora Paramount, která se zobrazuje v logu na začátku filmů. My ji máme bohužel trochu v mracích, tak tvar hory nemůžeme přesně ověřit. Podle obrázků z Googlu je to ale fakt ona.

Večer nám na hostelu hrají tihle dva Chilani písničky například od Violety Parry nebo Victora Jary. My tu potkáváme dalšího Slováka Martina ze Spíšské Nové Vsi. Je to celkem vtipné, protože jsme za celou naši cestu, když nepočítáme Dana s Přemou, kteří za náma dojeli, potkali akorát jedny Čechy ve Valparaisu a skupinku Slováků v Patagonii hned na začátku naší cesty, jinak nic. A teď hned dva krajani během tak krátké doby.

Cesta autobusem k ledovci vyšla na 30 solů, vstup do národního parku dalších 30 solů. K laguně Parón to normálně stojí minibusem 60 solů, my jsme dostali slevu na 30. Za vstup k laguně po Vás budou chtít dalších 5 solů.