Jako mladý odvážný muž,
Mount Taranaki stál společně s horami Ruapehu, Tongariro a Ngauruhoe uprostřed
severního ostrova. Po prohrané bitvě o srdce krásné Pihangy musel útéci na
klidné místo na západní pobřeží ostrova. I nyní pokud zastihnete Mount
Taranakiho schovaného v mracích, znamená to, že schovává slzy, které stále roní
pro krásnou Pihangu.
My se na vlastní oči
přesvědčujeme, že je stále dost smutný. Při příjezdu do Stratfordu, kde by měla
být celá hora krásně vidět, my nevidíme ani kousek. Celá půlka oblohy je
zastřena velkým bílým mrakem. Jen hádáme a podle mapy určujeme, kterým směrem
Taranaki vůbec vězí.
Mount Taranaki (nebo
někdy taky Mount Egmont) je vysoký 2518m, výstup na něj je dost zrádný.V
návštěvnickém centru je na cedulce s informací, kolik při výstupu na vrchol
zemřelo lidí, čerstvě přepsáno 58 na 60. Pár zkušených horolezců na vrcholu
zastihla sněhová bouře. I když dva dny přečkávali ve sněhovém ukrýtu, který si
postavili, nakonec umrzli. Díky tomu, že je Mount Taranaki velmi blízko oceánu,
se na něm mění počasí z minuty na minutu. Nám počasí moc nepřeje. Proto štěstí
raději nepokoušíme a na vrchol se nevydáváme. Zkoušíme alespoň kratší procházku
k vodopádu Dawson Fall.
Severně od Mount
Taranaki se nachází město New Plymouth. Procházíme se po moc hezky upravené
stezce po pláži s lavičkami a výhledy. Docházíme až k soše umělce Len Lye
45metrů vysoké Wind Wand. Vysoký červený prut je vyroben z pevných a přitom
pružných skelných a uhlíkových vláken. Díky tomu se ve větru pohybuje a ohýbá.
Navštěvujeme galerii Puke Akiri, kde vystavují například maorské kabelky a
kabát pokrytý peřím kiwiků i jiných ptáků. Poslední bod naší navštěvy ve městě je most Te Rewa Rewa s
výhledem na Mount Taranaki. Ten se nám tady aspoň na chvíli z poza mraků
odhalí.
Přespáváme na
nejzápadnějším cípu severního ostrova u majáku Cape Egmont. Podél pobřeží přes
Surf highway míříme dál na jih směr hlavní město Wellington.
Pláž Koitiata
Žádné komentáře:
Okomentovat