Jezero Taupo a národní park Tongariro

Jezero Taupo vzniklo výbuchem sopky po níž zbyla veliká kaldera, kterou zaplavila voda. Jeho rozlohu lze přirovnat k velikosti Singapuru a je to největší jezero v Australasii. Sousedí mu tři velké aktivní sopky nejvyšší Ruapehu, nejstarší Tongariro a nejmladší Ngauruhoe.

U jezera Taupo relaxujeme. Vaříme si oběd a koupeme se.

Přespáváme v kempu Reids Farm. Kemp je podporován městem, proto je jako jeden z mála kempů tady zadarmo. Kemp je plný, potkáváme zde spoustu dalších Němců, dokonce i Čechy. Na volno se zde pase kůň Angel. Kempem protéká řeka Waitomo a v blízkosti se nachází divoké vodopády Huka Falls a taky termální prameny, v kterých se můžete zadarmo ohřát.

Další den přejíždíme o něco výše do národního parku Tongarira, teplota rychle klesá o několik stupňů a prší. Dopoledne jsme se ještě koupali v jezeru Taupu, takže dojíždím do vesničky Whakapapa, výchozího bodu většiny výšlapů zde, v plavkách. Dlouho v nich tady ale nevydržím.
Národní park Tongariro vznikl jako jeden z prvních na světě. Evropané zde kdysi bez rozmyslu osídlovali půdu, která byla pro Maory posvátná. Zdejší maorský náčelník si to moc dobře uvědomoval a chtěl svoji půdu ochránit. Proto oblast Tongarira věnoval vládě, ale pod podmínkou, že jej nesmí osídlit a průmyslově využít.

Podle Maorů bylo v této části ostrova kdysi daleko více sopek. Největší byly Ruapehu, Tongariro, Ngauruhoe a Taranaki. Kolem nich se tísnila řada menších sopek včetně půvábné hory Pihangy. O Pihangu se ucházela řada ctitelů. Ta však milovala pouze Tongarira, vítěze mnoha bitev s dalšími ctiteli. Zvítězil také v bitvě, při které ho jeho konkurent donutil pokleknout na kolena a srazil mu hlavu.Tak Tongariro získal svůj současný vzhled. Tongariro opravdu vypadá jako by mu někdo useknul špičku. Mezitím Taranaki porazil Ngauruhoe, ale když vstanul tváří v tvář Ruapehu, byl tak vyčerpán, že musel útéci na klidné místo na západní pobřeží ostrova. Po jeho cestě na západ po něm zbyly stopy a slzy, které uronil kvůli krásné Pihangy, v podobě koryta řeky Whanganui.
Nás v národním parku čeká náš první Great Walk a to Tongariro Northern Circuit. Kluci rozhodli, že trasu, která se běžně chodí čtyři dny, my ujdeme za dva. Objednáváme dopředu v půli cesty místo na přespání v chatě Oturere. 

Další den vstáváme v 5:50 a vycházíme na tu krásnou procházku. Po asi půl hodině cesty, kde docházíme k vodopádům Taranaki Falls, zjišťujeme, že jdeme trasu obráceně. Vodopády totiž měli být až na konci cesty. Vzhledem k tomu, že je to oběma směry na chatu stejně daleko, tak je to jedno a jdeme dál. Kluci mě strašili, že nahoře bude ještě sníh. Ze začátku cesty to ale moc nevypadá. Jdeme krajinou připomínající poušť či step s vysokými trávami a malými bonsajovitými stromečky. Lituju, že nemám ve velké krosně na zádech místo rukavic a čepice spíše kraťasy. Pomalu stoupáme k nádherně zbarvenému jezeru Lower Tama Lake, kde dáváme první přestávku. Okolí vládne po levé staně Mount Ngauruhoe a po pravé mohutný a sněhový Mount Ruapehu. 

Krajina se dál nemění až k první chatě Waihohonu. K ní přicházíme i s půl hodinovou přestávkou za 4 hodiny. Dál stoupáme první lesem a postupně sopečnou krajinou. 

Lukáš do toho pouští z mobilu hudbu ze soundtracku k filmu Sedm let v Tibetu, na hlavách máme šátky proti slunci. Takže atmosféra je opravdu pouštní. 

Doufám, že už konečně za další dunou bude naše vysněná chata, ale ta stále nepřichází. Co je tady ale opravdu špatně vymyšlené, že nemají na horských chatách hospodu a po cestě na vrchol se můžete napít leda vody. Takže na nás studené pivo nečeká. Místo piva mají ale kluci s sebou kafe. Na chatu přicházíme jako poslední. Když jim říkáme, že jdeme až z Whakapapa village, tak koukají celkem překvapeně. A za chvilku ještě překvapeněji, když Kuba vytáhne z batohu moka konvičku a keramický hrnek.
Chystáme budík na pět hodin na ráno. Kluci ještě v noci stávají a jdou foti hvězdy.
Ráno vstáváme jako první z chaty ještě za tmy. Vyplácí se to. Odměnou je nám nádherný východ slunce. Zalívá krajinu matným červeným světlem. 

Okolí je ještě krásnější než včera. Mount Ngauruhoe i Tongarito jsou blízko. Stoupáme a přicházíme k prvnímu smaragdovému jezeru, které skoro přetéká přes okraj hory. 

Cestou procházíme ještě kolem dalších dvou. 

 

Blízko nich se nám nabízí výhled na červený kráter. Jestli někde bydlí ďábel, tak určitě tady. 

Proti nám se začínají pomalu řídit davy lidí, kteří se přicházejí podívat na smaragdová jezera z nedalekého parkoviště. Jsme rádi, že jsme vyšli na cestu opačným směrem a došli jsme díky tomu k jezerům brzo ráno, kdy tam ještě nikdo nebyl.
Taky nám přeje lepší počasí než den předtím, kdy vrcholky byly celou dobu zahalené v mracích. My máme krásný výhled taky na vzdálený Taranaki, který se nachází až na západním pobřeží ostrova.