Timor Leste- Východní Timor, hlavní město Dili

Nastupujeme do malého letadla, jsme v něm jediní běloši. Přistáváme na letišti v Dili, hlavním městě Východního Timoru. Paní s razítkem si prohlíží náš pas, zapíše nás do nějakých papírů a říká nám, že ročně navštíví Východní Timor zhruba 25 Čechů. 

Přiletěli jsme zde navštívit Jakubova kamaráda Tiaga. Vycházíme s batohy z letiště, přichází nám dvě drobné dívky, představují se nám jako Tiagovy sestry Thyta a Lita.

Taxíkem dojíždíme k Tiagovi domů, tam na nás čeká zbytek rodiny. Rodina je to veliká, Tiago má několik sester a bratrů, potkáváme i další tety, sestřenice a bratrance. Tiagova maminka pro nás chystá výborné kafe, tmavé a silné. Timorské kafe je opravdu vyhlášené. Dokonce Starbucks kupuje kávu z Východního Timoru. Tiagova švagrová Friska pro nás kupuje čerstvou rybu a chystá nám ji k večeři. Tiago jako správně zaneprázdněný architekt doráží až pozdě večer.

Kdo umí anglicky, pouští se s námi do řeči. Moc informací o Timoru jsme na internetu nenašli, tak se s rodinou radíme, kam zajet z Dili na výlet a jak se tam dopravit. Po velké dávce informací jsme zmateni, kde jaké místo na Timoru je. Přijde nám vhod mapa z učebnice od jedné z holčiček. Tvar mapy Timoru připomíná krokodýlí hlavu.

S krokodýlem se také pojí legenda o vzniku Timoru: Jednoho dne narazil chlapec na krokodýlí mládě pokoušející se dostat z laguny do moře. Protože byl krokodýl dost slabý, chlapec se rozhodl mu pomoct a odnesl ho ve svých pažích až do moře.

Krokodýl byl chlapci velmi vděčný a slíbil mu, že si jeho dobrotivost bude pamatovat. Řekl mu, že pokud bude chtít chlapec někdy cestovat, ať přijde k moři a zavolá krokodýla a on mu pomůže.

Po nějaké době si chlapec vzpomněl na slib krokodýla a přišel k moři a třikrát na něj zavolal. Krokodýl připlul a řekl chlapci, aby si sedl na jeho záda, že ho poveze. Několik let takto krokodýl nesl chlapce na svých zádech, pluli spolu po moři a vypravili se na spoustu výletů.

Přestože byli krokodýl a chlapec přátelé, krokodýl byl stále krokodýl a tišil v sobě touhu chlapce sníst. Rozhodl se poradit s dalšími zvířaty. Zeptal se velryby, tygra a buvola, všichni mu odpověděli: „Chlapec byl k tobě velmi vlídný, nemůžeš ho sníst.“ Stejně tak krokodýlovi radila chytrá opice.

Krokodýl se velmi styděl a rozhodl se chlapce nesníst. Místo toho ho vzal zpět na záda a cestovali spolu až do doby než krokodýl zestárnul. Než krokodýl zemřel řekl chlapci: „ Brzy umřu, abych ti splatil tvoji dobrosrdečnost, vytvořím pro Tebe a Tvoje potomky zemi.“

Poté se proměnil krokodýl v ostrov Timor, který má stále tvar krokodýla. Chlapec měl spoustu potomků, kteří zdědili jeho vlídnost.

Krokodýl se stal symbolem Východního Timoru. V blízkosti města Same a v oblastech Manatuti a Lautém krokodýli skutečně žijí. 

Východní Timor je malá země mezi Austrálií a Indonésií. Většina obyvatel Východního Timoru se hlásí ke katolické církvi. To není v Jihovýchodní Asii vůbec běžné, další křesťanskou zemi zde jsou už leda Filipíny. Křesťanství sem přinesli Portugalci, kteří v 16.století Timor kolonizovali. Zanechali tady stopy v kulturních tradicích, architektuře i v jazyce. Uřední jazyk je na Východním Timoru Portugalština. Tu ale při běžném životě Timořané nepoužívají, mluví svým vlastním jazykem Tetum. Hned první večer se učíme několik základních slovíček.

Boa tarde- dobré odpoledne

Boa noite- dobrý večer

Obrigado/a- děkuji

Desculpa- promiňte

Diak klae?-Jak se máš?    Diak.- Dobře.

Hau nia naran Barbora.- Jmenuji se Barbora.

Hau husi Ceko.- Jsem z České republiky.

Hodí se nám vědět pár základních frází hlavně při domluvě. Navíc Tetum je jazyk opravdu jednoduchý. Tvar slovesa se například vůbec nemění s osobou ani časem. Čas se určí pouze přidáním příslovce jako dnes, včera, hned... Sloveso být se vynechává úplně. Stačí si teda pamatovat slovíčka a gramatika Tetum není vůbec složitá. Rodina nám vykládá, že cizinci většinou po dvou měsících mluví úplně plynule. 
I když umíte ale základ Tetum, může se vám stát, že se v jiné části Timoru nedomluvíte. Tetum má totiž 32 nářečí, místy se jazyk dost liší. 

Hlavním městem Východního Timoru je Dili. Symbol města socha Cristo Rei leží ve východní části města. Díky svoji velikosti a umístění na malém poloostrově, je z dálky dobře viditelná. Všimněte si na fotce človíčka na kopečku před Kristem pro porovnání měřítka. Socha je 27m vysoká, Kristus stojí na obrovské zeměkouli.

V neděli se kolem sochy shromažďuje řada místních. Koupou se v moři nebo si v altáncích u parkoviště pouští hudbu a baví se. K soše vedou schody se zakomponovanou křížovou cestou.

Katedrála v centru Dili.

Muzeum, které výborně popisuje historii Východního Timoru. Vstup do muzea stojí $1.

Před příjezdem kolonialistů byl ostrov Timor rozdělen na 60 malých království okolo dvou hlavních zemědělských oblastí. V 16.století zabrali východní část ostrova Portugalci a západní společně se zbytkem Indonésie Holanďané. 

Východní Timor je mladá země. Samostatnost byla Timoru Leste, což je místní název, uznána až v roce 2002. Předtím se Východní Timor potýkal s mnoha lety okupace jinými národy. Kromě kolonizace Portugalců ostrov během druhé světové války okupovali Japonci. V roce 1975 Východní Timor vyhlásil nezávislost na Portugalcích. Nezávislost nevydržela Timoru dlouho. Ten samý rok provádí sousední Indonésie mohutnou invazi. Tisíce indonéských vojáků překračuje hranici mezi Západním a Východním Timorem a Indonésie zabírá celý ostrov. Následuje dlouhá partyzánská válka během niž ztratil Východní Timor 23% svého obyvatelstva. Na základě statistik měl Timor Leste v roce 1974 653 211 obyvatel, v roce 1978 jich bylo ale už pouze 498 433.

Nedaleko místa, kde zůstáváme s rodinou se nachází hřbitov Santa Cruz. Ten se úzce pojí s Santa Cruzským masakrem z roku 1991, kdy u hřbitovní zdi začali vojáci Indonésie střílet do protestujících Timořanů. Vojáci pronásledovali protestanty i hluboko za zdi hřbitova, při masakru bylo zabito nejméně 250 lidí.

Přes cestu od hřbitova Santa Cruz se nachází mnohem menší Indonéský hřbitov.

Současný Timor je bezpečná země. Občas je potřeba se akorát pořádně koukat pod nohy. Je celkem běžné narazit na chodníku na takovouhle díru.

Cesty jsou většinou taky dost prášné. Silnice se ale v mnoha částech města opravují a jejich stav se zlepšuje.

Turisty zůstává zatím Východní Timor neobjeven. V podstatě za celou dobu našeho pobytu skoro žádné turisty nepotkáváme. Narazíme na několik Australanů, kteří jsou tady většinou pracovně. Kolem pobřeží Východního Timoru se nalézají významná ložiska ropy.

Místní děti na nás často pokřikují: Malai- běloch, cizinec.

O nás se zde Tiagova rodina stará opravdu skvěle. Každé ráno nás dovedou holčičky na snídani. Na obrázku nás právě vede Ato.
Na snídani dostáváme většinou tradiční timorský chleba s máslem. Je výborný. Po několika týdnech na rýži mi chleba opravdu chybí a tak si ho tady moc užívám.
Ochutnáváme taky třeba pankukus- knedlíky na páře, uvnitř plněné oříšky a kokosem.

A k tomu vždycky nejlepší timorské kafe diak! Na obrázku společně s kasavou-rýžové koláčky s kokosovým mlékem.

Úplně nejvíce mi na Timoru chutnalo surisu- na slunci sušené vepřové klobásky, nachystané společně s fazolemi- koto a rýží.
Další lahůdka byla saboko- ryba v bambusu, společně s tamarýnem a cibulí připravená na ohni.

Tady si na rybce už pochutnáváme  společně ještě s kankem- zelenina s česnekem, citronem a cibulí.

Zajimavé jídlo nasi kuning- ryže s kokosovým olejem a kari, ikan tri- ryba s rajčetem a olej, afarinha tahan- zelenina, budu tasi- v horké vodě omytá řasa s tamarýnem.

Nejběžnější ovoce jako u nás jablko je na Timoru guava-zelená šlupka, uvnitř bílé, žluté nebo červené.

Na večeři na pláži Arbiru beach společně s Nilou, Nynou,Virginií, Ciscou ochutnáváme oblíbenou místní svačinku katupu- rýže s kari a kokosovým mlékem zabalená v proužcích palmového listu, namáčí se do chili. Ke katupě nabíráme různé druhy masa na špejli, zkouším třeba bůvolí játra nebo výbornou rybu bandeng.

Turte.- Posaďte se.
Hamlaha- hladový,   Han- jíst

Ikan- ryba,   Fahi- prase,   Manu- kuře

Hemu- pít,  Bee-voda

Prasátka Fahi na dvoře. Večer většinou usilovně kvikají a přidávají k atmosféře. Dost místních chová prase, mělo by být ale uvázáno u domu. Pokud se prase volně potuluje na ulici, policie ho může zastřelit.

Nejmladší z několika pejsků rodiny kluk Pupito a holčička Pretty, oba pejsky drží Nena. Mimochodem nejsou to brácha a ségra, ale budoucí pár a Pupito je mladší než Pretty.

Pejsek se v jazyce Tetum řekne Asu. Když hledám ve slovníku slovo pro pejska pod slovem dog, nacházím hned slovo dog-meat dish, což se řekne RW. Rodina si ze mě potom dělá legraci, kterého z jejich pejsků chcu uvařit k večeři. Díky pejskům jsme se naučili taky další slovíčko a to je sai, znamená jdi pryč:)

Na terase trávíme příjemné chvíle s rodinou. Dozvídáme se například, například o předsvatebních tradicích. Před svatbou navštíví rodina ženicha rodinu nevěsty. Nevěsta zatím čeká v ložnici. Až se rodiče seznámí, přijde za nevěstou ženich se svojí matkou a darují jí tradiční svatební závoj.

Ve východní části Timoru Los Palos platí odlišné předsvatební tradice, ženich musí před svatbou darovat rodině nevěsty darovat 20 buvolů.

Tradičně ve Východním Timoru po svatbě manžel odevzdává všechny vydělané peníze ženě, která se stará o rodinný rozpočet a domácnost. Pokud chce manžel například peníze na cigarety, musí o ně poprosit ženu.

Mimochodem všimněte si děr na fasádě vedle dveří. To jsou díry od kulek. Mnoho obyvatel ztratilo během okupace velkou část rodiny. Například z deseti bratrů zbylo pět anebo z dříve mladších sourozenců se stávají ti starší. Na některých zahradách jsou umístěné hrobky hrdinsky padlých členů rodiny.

S Nynou a na druhé fotce s Ivi.

Odpoledne na tradičním trhu

Nejčastěji prodávanou surovinou na trhu je betel. Žvýkání betele způsobuje omamné stavy. Základem jsou nedozrálé plody palmovníků bua, list pepřovníků betelového- malus a prášek hašené vápno- ahu. Kombinací těchto tří látek vám zčervenají sliny. Červená barva pak drží na rtech klidně do druhého dne. Na trhu potkáváme spoustu bezzubých babiček a dědečků s červenými rty. Zkouším alespoň plod palmovníků, chutná fakt hořce.

Paní drtí v hmoždíři kukuřici a vyrábí z ní kukuřičnou mouku.
Batar- kukuřice

Ženy při výrobě tradičních misek a tašek z palmových listů.

Nyna ukazuje dva základní druhy: lafatik-větší mísa a luhu- menší zdobená miska.

Ne hira?- Kolik to stojí?

Tais market najdete nedaleko od katedrály. Tais je tradiční ručně tkaný oděv.

Tradiční vzory taie jako graffity

Od Iku dostáváme oba tais jako dárek.

Iku nás také bere na zkoušku taneční skupiny Le-Ziaval.

Na videu se můžete podívat na část válečného tance. 

Během tance bubnují tanečníci na příruční bubínky, na závěr ze sebe chlapci staví živou pyramidu.
Další zkoušející tanec se podobá evropským tancům, vychází totiž z portugalského tance.

Protože taneční vystoupení byla jenom zkouška, neviděli jsme tanečnice oblečené v typických kostýmech. Protože máme nejskvělejší průvodce, nebyli jsme ochuzeni ani o to. Many je tanečnice a tradiční kostým má doma. Jeden večer mě i Jakuba rodina do tradičního hábitu obléká.

Tais feto- tradiční šaty pro ženy, jsou v podstatě dlouhý spojený tais držený korzetovým pásem. Patří k němu také belak-nahrdelník a kaibauk-čelenka.
Tais mane- tradiční oblek pro muže.
Oblečení vám předvádí modelové Jacob a Barbora.

Nemine mě ani stylový Timor-Leste účes. Holky tady mají často hodně kudrnaté vlasy a copy jsou pro ně řešení, jak je upravit. Za kudrnaté vlasy můžou většinou předkové z Mosambiku.

Kohoutí zápasy Manu Futu jsou zde také tradiční záležitostí. Konají se velmi často a účast je obrovská. Jednotlivé zápasy probíhají opravdu rychle a kohouti se v aréně střídají jako na pásu.

Výrazná výhoda oproti kohoutím zápasům na Bali je zde doktor. Ne každý kohout musí skončit po prohraném boji v polívce.

Jeden z večerů na terase s rodinou zjištuju, že se moje tvář prý podobá tváři manželce premiéra Východního Timoru- Kristin.
Premiér Východního Timoru Xanana Gusmão, bývalý prezdient,  je respektovaný bojovník za nezávislost a předchozí první prezident země.

Jeho žena Kristin pochází z Australie, je to bývalá reportérka. Učila Xananu anglicky a pomohla mu jednat se zahraničními politiky. Byla jeho oporou při boji za svobodu a vyhrála také boj s rakovinou prsu.

Palác vlády a vlajka Východního Timoru

Palác vlády se nachází v blízkosti nábřeží, upraveného pro pěší a relax.

Rybáři poblíž přístavu

Bemo neboli Microlet slouží jako hlavní doprava po městě. Bema jezdí po městě stále stejnou trasu. Když chcete někam jet, prostě se postavíte na ulici a mávnete na projíždějící bemo. Jedna jízda stojí 25 centů. Když chcete vystoupit zaťukáte mincemi o kovovou trubku na držení a řidič vám zastaví. Někteří cestující mají mince připravené v uších. 25 centů je totiž přesně ta velikost, že jde dobře strčit do ušního boltce a nevypadne. Jsou tak rychle po ruce.

Nejčastěji jsme využívali bemo číslo 10, které jede okružní jízdu kolem katedrály přes centum města, obchodní dům Timor Plaza až na Tasi Tolu, kde se otáčí a jede podél pláže zpět. Bema jsou od sebe rychle už z dálky odlišitelná také podle barvy např.1-červená, 3-zelená, 6-hnědá, 10- bílá.

Ita ba nebe?- Kam jdeš?

Hau hakarak ba Cristo Rei.- Chci jít k soše Krista.

Bemo ba Timor Plaza mak nebe?- Které bemo jede na Timor Plaza?

Para iha Cathedral Church. - Zastavte mi u katedrály.

Dook- daleko, Besik- blízko

Loos-doprava, Karuk-doleva, Lao loos deit- jdi rovně

Foho-hora, Tasi- pláž/ moře, Mota-řeka, Vila-město

Pozor ale s příchodem tmy bema přestávají jezdit.

Shromaždiště bem Tasi Tolu, se nachází v západní části města, nedaleko letiště. Jezdí odtud také dálkové busy.
V překladu znamená Tasi Tolu tři jezera, ty jsou odtud nedaleko. Docházíme k nim po pláži.

Památka na počest návštěvy Jana Pavla II.

Nedaleký kopec zdobí také přímo jeho socha João Paulo. Socha tak uzavírá západ města a hledí na sochu Krista na opačném konci města.

K soše vedou červené schody. Potkáváme tady běhat několik místních. Děcka zase sjíždějí po prostřední hladké části schody po prdeli dolů.
Západ slunce nad Dilim.

Toba- spát,   Mehe diak- Sladké sny.