Tučňáci v Oamaru, Moeraki boulders a Dunedin

Další velké cestování začíná. Vyrážíme z Christchurch na dva týdny projet zbytek Jižního ostrova.
Hned na začátku cesty měníme kvůli špatného počasí na Západním pobřeží plán a vydáváme se opačným směrem na jihovýchod.
Počasí nám zatím moc nepřeje ani tady a cestou nám prší. Krátce zastavujeme ve městech Ashburton a Timaru.

Hlavní atrakce dnešního dne budou snad tučňáci žlutoocí v Oamaru. Dojíždíme po třetí hodině k pláži, kde by jsme je 2 hodiny před soumrakem mohli spatřit, jak se vracejí z lovu.
První nevidíme nic, tak se alespoň procházíme po pláži s oranžovým pískem.
Když se vydáváme na pláž podruhé po čtvrtě hodině, máme štěstí. Několik tučňáků pochoduje z moře. Jsou od nás celkem daleko. Jeden tučňák ale v moři dopluje naproti nás, koukne na nás a pak pluje zpět k ostatním.
Tento čas roku znamená pro tučňáky období navazování kontaktů, námluv a stavění si hnízd. Hnízda mají tučňáci postavené v útesech v malých keřících.

Kempujeme v nedalekém městě Kakanui, nedaleko moře. Pozorujeme zápád slunce a večeříme guláš :) V kempu jsme sami, jdeme spát. Probouzí nás ale auto, které v noci přijíždí a rozrývá bahno točením se dokola, pak přijíždí dokonce těsně k nám a točí s autem kolem dokola přímo u nás. Když se to po chvilce opakuje raději přejíždíme do jiného kempu.

A dobře jsme udělali, protože další kemp se nachází v blízkosti pláže s kulovitými balvany Moeraki boulders. Přicházíme k pláži ráno jako jedni z prvních. Už z dálky vidíme, jak po kamenech lezou malí človíčkové. Obloha je modrá a je odliv, takže je většina kamenů vidět. Kolem některých zůstal prstenec vody, v kterém se kameny odráží. Některé jsou hladké, na jiných vystupuje struktura žil nebo jsou rozpraskané. Pár kamenů je rozbitých a uvnitř jsou duté a je v nich voda.

Kameny vznikly na mořském dně postupným nabalováním kalciových solí, kamínků a mušliček zhruba před 60 milióny let.

Podle maorské legendy zde ztroskotala kánoi Araiteuru- plavidlo předků. Z košů na jídlo se vysypaly sladké brambory kumara a zkameněly. Ze ztroskotaného plavidla se vytvořil útes.

Na útesech rostou žluté kytičky, které pak při našem cestování vidíme často všude možně po celém jižním ostrově.

Přesouváme se do města Dunedin, druhého největšího města na jižním ostrově. Míříme zde na Octagon- centrální náměstí v kopci. Rychle nahlížíme do St.Paul Cathedral- jediné katedrály na Zélandě s klenutým kamenným stropem. Navštěvujeme také galerii, tam nás zaujme velký nafukovací králíček.

Ve městě si také cení historického nádraží. Prohlížíme ho jenom z auta. Historické budovy na Novém Zélandě, když už jsou, tak nejsou většinou vůbec srovnatelné k tomu, co máme v Evropě.

Většina měst, na mě působí jako satelitní městečka plná bungalovů, s centrem jako ze zlatokopeckého filmu nebo westernu. Vysoké budovy většinou neexistují. Dunedin je ale výjimka. Celé město je navíc v kopci, což mu dodává také svůj ráz. Nachází se zde také nejstrmější ulice na světě Baldwin street.

Protože je venku moc hezky, ve městě se moc dlouho nezdržujeme a jedeme se projít na nedaleký poloostrov Otago. Cestou po pláži máme výhled na přístavní Dunedin, vilky v kopci nám připomínají hlavní město Wellington. Po pár minutách chůze po pastvině přicházíme na Allans Beach. Písek je zde krásně bílý, mraky se začínají mračit. Lachtany ani žádný jiný wild life zde ale nenacházíme. 

Vydáváme se až na samotný cíp poloostrova k majáku Taiaroa Head. Část, kde žijou tučňáci a albatrosy, je ale ohrazena a za vstup chcou nehorázné peníze. Jdeme se alespoň podívat na výhled na maják. Na pláži jde vidět několik bedýnek, které slouží jako hnízda pro tučňáky.