První dojem z Kuby a taky z Havany je úplně jiný než z ostatních hlavních měst. Letiště samo o sobě působí poněkud zastarale a sešle. Odbavují nás slečny v uniformách s výraznými černými síťovanými punčochami. Každá má akorát trochu jiný vzor punčoch. Nastupujeme do taxíku, v kterém hraje poklidná hudba, a jedeme do centra. Kolem nás nejsou žádné velkoobchody ani sklady nebo průmyslové haly, jak jsme zvyklí z jiných velkoměst. Kolem letiště se rozprostírá rovinná krajina s palmami připomínající venkov, občas je v ní zasazena nejspíš ubytovna pro sociálně slabé spoluobčany. Slunce svítí, po poli vede pastevec stádo krav a do toho ta poklidná hudba z taxíku. Řidič se chová taky velmi klidně a nikam nespěchá. Konečně přijíždíme k nějakým barákům, na oprýskané stěně paneláku nás vítá velký nápis: „Fidel bude žít vždy v nás!“
Našli jsme si ubytování poblíž Malecónu mezi starou a novou Havanou. Máme tady levněji a zároveň všude blízko. U Kapitolu jsme pěšky za deset minut. Malecón je navíc jedno z mála míst, kde se můžete v Havaně připojit k internetu a ještě u toho sedět na pobřeží, koukat na moře, hrad a projíždějící veterány. Internet je tady běžně dostupný ani ne dva roky. Jsou určená veřejná místa většinou parky, kde se můžete připojit přes speciální kartičku, mít wi-fi doma není vůbec běžné. Místa s internetem poznáte snadno podle davu sedícím s mobilem v ruce. Kartičku s internetovým připojením na jednu hodinu seženete přímo na místě od překupníků, kteří na vás houknou za 2CUCy nebo na oficiálních místech jako je Centro Multiservicios de Telecomunicaciones za 1CUC.
Jeden CUC neboli convertible pesos se rovná cca jednomu dolaru. Je to měna pro turisty, platí se s ní ve většině restauracích, obchodů. Kubánci svoje platy dostávají v takzvaných CUP neboli moneda nacional, které odpovídá zhruba české koruně. Dá se za ní nakupovat o dost levněji třeba ovoce na trhu, nákupní místa ale znají většinou dobře jen Kubánci. Na místních mincích mě hned trknul do očí výrazný nápis: „Patria o muerte“ = „Vlastenectví nebo smrt“.
Když se člověk prochází po Havaně, dere se mu do hlavy jediná myšlenka a to díky bohu, že už nežijeme v komunismu. Krásné koloniální domy tady chátrají a rozpadají se doslova před očima. Denně se prý v Havaně zřítí dva až tři domy.
V obchodech najdete místo zboží prázdné regály a nebo regály plné jen několika druhů zboží jako mléka, vajíček, oleje, konzerv fazolí a jeden druh těstovin a to je většinou všechno. Co tady budeme jíst? Nic v podstatě pořádně nefunguje. A Kubánci, kteří v tom umí chodit, toho umí dobře využít.
Minimální plat na Kubě je za měsíc v přepočtu 300Kč, normální plat cca 500Kč. I když Kubánci mají spousta výhod od státu, například základní potraviny na lístky, naftu zdarma a podobně, bydlí většinou několik osob v jednom bytě, aby se mohli vůbec složit na nájem. Turistická měna, která má v podstatě dvacetkrát vyšší hodnotu je pro ně zlatý důl. Snaží se tedy vytěžit z turistů, co nejvíce. Každý, kdo má auto, je rázem taxikář. Pomůžou Vám na ulici prakticky s čímkoliv nikdy si na vás nezapomenou, ale připočítat nějaký peníz na víc k nim do kapsy. Neostýchají se při tom bohužel občas i lhát. Naštěstí se najdou občas i výjimky a to Vám pak takový člověk tady přijde jako anděl. Třeba když nás chtěli obrat všichni taxikáři, starý dědeček na lavičce nám poradil, odkud jede kolektivo a ještě nám dal pár drobáků v místní méně na zaplacení.
U pobřeží na Malecónu potkáváme Eleazara a Emilia, jsou z východní části Kuby a do Havany přišli za lepším životem. Kupují si do parku místo krabicového vína krabicový rum, který vypadá jak fruiko. Dodržují hygienu a konec krabice se necucá a rum si stříknete přímo do pusy.
Večer jedeme společně do mariny Hemingway. Máme se tam potkat s kapitánem Jardou a námořníkem Pavlem. Kuba se k nim připojí na loď, já pocestuji ještě chvíli s Romčou a přidám se k nim později. Pavel dovezl z Česka dva bochníky chleba, vysočinu a uzený sýr, po pěti měsících mimo domov jsme si nemohli přát lepší večeři. Jarda je na Kubě už dýl, cestoval předtím s kamarádem Adolfem. Adolf je na Kubě už po šestnácté, ale dnes večer by měl odletět zpět domů a tak se s ním nepotkáváme. Z lodí pozorujeme západ slunce a popíjíme pivko. Z mariny se vracíme s Romčou zpátky na ubytování stylovým taxíkem. V celém autě funguje klika jen na jedněch dveřích, místo okýnka na straně je dřevěná deska. Řidič zapíná hudbu naplno a jedem. Silnice jsou už prázdné, semafory odpočítávají zelenou a červenou a tak podle toho řidič zpomaluje a zrychluje, jízda noční Havanou.
Další den vycházíme podél Malecónu směr Havana Vieja. Zastavují nás lidi s nejrůznějšími nabídkami od taxi, po projížďku na koních, několik po sobě nám opakuje, že se musíme zastavit ve španělské ambasádě, kde prodávají doutníky. Jeden má dokonce k tomu i dobrou historku. Chce po mě první, ať ho vyfotím s hradem a pak vymýšlí, že je tady jen na dovolené a že je z Cancúnu z Mexika, přitom černoch, vzhledem úplně typický Kubánec. Tvrdí, že je tady už poslední den a nakoupil doutníky pro otce na španělské ambasádě a začne v mobilu ukazovat reklamní fotky, úplně stejné, co lidi předtím.
Havana Vieja je určena čtyřmi hlavními náměstími Plaza de la Catedral, Plaza de Armas, Plaza de San Francisco de Asis a Plaza Viaja. Na Plaza de la Catedral přicházíme od Malecónu jako první. Uličky od něj vedoucí hloub do staré Havany působí celkem autenticky.
Zato třeba Plaza de San Francisco de Asis působí jak z jiného světa jako nějaká evropská historická metropole.
Hlavní ulice, které vedou mezi náměstími jsou opravené i plné obchodů a restaurací, stačí ale odbočit jen o jeden blok dál do menší uličky a je to úplně jiný svět. Všichni sice tvrdí, že Kuba je fakt bezpečná. Procházet se samy dvě holky po Havaně ale není úplně nejpříjemnější. Chlapi na Vás nejenže fakt civí a pokřikují, ale jejich oblíbené je taky mlaskání do ucha, když kolem nich procházíte. No uvidíme, jak to půjde dál.
Po procházce po městě se jdeme podívat na internet, ať se domluvíme s Kubou a dalšími z lodi, kde se potkáme. Sedáme si v parku na lavičku vedle staršího pana. Ptám se ho španělsky, jestli je na lavičce volno. Po chvíli se mě ptá, odkud jsme a když mu říkám o České republice, prý ji nezná a tak mu vysvětluju, kde to je a snažím se mu to nějak přiblížit, akorát mi pak česky řekne, že je taky od tama a dělá si z nás srandu. Zjišťujeme, že se mu zpozdilo letadlo a že je na Kubě už po šestnácté. Zdá se nám to být nějaké povědomé a Romči dojde, že je to vlastně ten Adolf, který předtím cestoval s naším kapitánem Jardou. Adolf nás zve na pivo a dává nám spoustu užitečných rad i tipů. Na sraz s klukama ke Kapitolu dorážíme i s Adolfem. Některé náhody jsou prostě neskutečné.
Kapitol je v Havaně dobrý potkávací bod, na jeho velkém schodišti před vstupem sedí spousta čekajících lidí. Je tady centrum dění. Na východ od Kapitolu pak hned začíná Havana Vieja. Kolem kapitolu je taky největší koncentrace barevných a vystylizovaných veteránů, hlavně teda kabrioletů. Projížďka kabrioletem po městě vyjde na 40CUC za hodinu.
Barevné domečky naproti Kapitolu jsou předloha pro jedny z nejčastějších ukázkových fotek z Havany.
V tom růžovém se nachází dobrá restaurace. Adolf nám rádi zajít tam. V prvním patře je restaurace celá ve dřevě a ceny jsou tam turistické = vysoké. Stačí ale vyjít po schodech úplně nahoru a interiér je tam už strožší, ceny jsou tam ale už kubánské a kuchyně přitom stejná.
Kolem Kapitolu celkově se nachází celkem dobré restaurace za přijatelné ceny. Do jedné jsme s Romčou zašly na oběd a kapela nám tam hrála k jídlu přímo před naším stolem.
Jídlo na Kubě nám chutná. Slyšela jsem předtím spíše špatné ohlasy na kubánskou kuchyni, jejich jídla jsou mi ale bližší než v Mexiku. Typické jsou sladko slané kombinace jako třeba kuře s ananasem nebo s pomerančovou salsou. Druhé na obrázku je zase vepřová roláda se slaninou a fíky a omáčkou z čokolády a plísňového sýra.
Večer jsme domluveni s černoušky Eleazarem a Emiliem, že nás vezmou na nějakou živou hudbu. Čekají nás vystrojeni v květovaných košilích. Nakonec jsme ale zklamání, tahají nás po předražených barech a nechávají se nenápadně zvát. Končíme nakonec na internetovém náměstíčku na ulici Avenida Italia, kde to žije více než v klubech, kam nás zavedli. S klukama s lodi a s mým Kubou se loučíme a do příštího města Trinidad jedeme společně jen s Romčou.
Žádné komentáře:
Okomentovat