Ubytko nám v Arugam Bay sehnal řidič autobusu v Ocean Surf Resortu u Sudu a Thomase. Je tady šílené sucho a příšerné vedro a tak vyrážíme hned na pláž. Místní pláž je krásná, ale nevidíme žádné surfaře a ani vlny nejsou dost velké pro surfování. Zjišťujeme, že surfovacích míst je tady jen pár a jsou většinou mimo město. Tak se alespoň vykoupeme. Večer procházíme hlavní ulici města, kupujeme trička na surfování, domlouváme půjčení surfů na zítra. A pak navazujeme přátelské vztahy s našimi ubytovateli. Popíjíme kokosovou whisky se spritem se Sudu, Thomasem a jejich muslimským kamarádem Jamalem.
Další den brzo ráno vyrážíme tuk tukem na Peanut Point- jedno ze surfovacích míst. Tuk tuk s námi jede za město po dlouhé, prašné cestě. Po nějaké době sjede z cesty do vyprahlé krajiny a po vyježděné stezce, dojede až k jakési buši, kterou prokličkuje až k pláži. Písečná pláž je tu fakt nádherná, ale vlny pro surfování se lámou jen na jednom místě a tam je naňahňáno u sebe šíleně moc surfařů. To je pro nás celkem nezvyk, když jsme se učili surfovat na Zélandu, kde vlny přicházely po celé pláži a surfaři si drželi rozestupy mezi sebou. Zkoušíme se vecpat do nakumoleniny surfařů. V chumlu jsou i úplní začátečníci i pokročilejší surfaři. Několikrát se málem srážím a potom, co mě v obrovské rychlosti jen těsně míjí jeden ze surfař, to vzdávám a jdu z vody. Kuba to zkouší o dost dýl něž já, ale po nějaké době jde taky na břeh za mnou. Procházíme se po pláži a zkoušíme najít ještě nějaké možné místo. Sice jedno místo, kde se vlny hezky lámou nacházíme, ale leze tady z vody spoustu skal a šutrů a je to spíš už pro pokročilejší surfaře než my. Dál už jít moc nemůžem, protože je to dál vyznačeno jako vojenský prostor. A tak dáváme na pláži roti s karim a sambolem a relaxujem.
Zpátky do města jedeme s mladým tuk tukářem. Na tuk tuku má nápis Masha Allah a surfy nám dává na střechu. Jak moc mladý je, nám dojde, až když se tuk tuku rozjede. Zatáčkami mezi keříky, kde se jinak troubí, abyste se s nikým nesrazili, profičíme neskutečnou rychlostí na prašnou planinu. Tam to tuk tukář rozjíždí ještě více, ale pořád se hlavou otáčí za náma dozadu a snaží se nám něco povídat. Jako je to tu rovina a nikde nikdo, ale aspoň trochu by tu cestu v takové rychlosti sledovat mohl. Do toho má ještě nějaký divný mrkací tik. Blížíme se k hlavní cestě, tuk tukář to bere přes mega hrbol na kolmo, i když je hned vedle pozvolný nájezd. Předjíždí motorku, ale hned potom zpomalí, protože si chce zapálit cígo a jak fouká, tak mu to nejde zapálit. A tak v podstatě hned motorka předjíždí zase nás. Ale bacha jedou naproti nás policajti. Tuk tukář se jen rychle Kuby ptá, jestli má řidičák, když říká, že jo. Tuktukář zabrzdí, říká nám, ať řeknem, že řídil Kuba, a utíká z cesty do pusté rovné prašné planiny, kde není kam se schovat. Policajtům to samozřejmě přijde divné a staví, ale tuktukář už je celkem daleko a tak mávnou rukou a jedou dál. Tuk tukář se vrací a pokračujem dál. Těsně před městem ale odbočuje mezi domy do úzkých uliček. My nechápem a snažíme se mu vysvětlit, že má jet zpátky. On ale říká, že dobré, dobré. Nakonec nás bere k sobě domů. Z domu vychází několik dětí a jeho otec, tuk tukář se tam napije a veze nás konečně na ubytko.
Tuk tukář nás inspiroval a jdeme se projít z hlavní turistické ulice do místních uliček. Domy jsou často ale spíše uzavřené a tak nic moc než zdi nevidíme. Nad hlavami nám ve stromech skáčou opičáci.
Na večeři si dáváme grilovanou čerstvou rybu. Zpátky to bereme pro změnu přes pláž. Zatímco já už jdu spát, Kuba se ještě stihne seznámit a pobavit se sousedy Němci Hennigem a Beatris.
Další den vstáváme později. Náš ubytovatel Sudu nám slíbil půjčit motorku. Pomáhá ale Beatris řešit zapomenutý batoh v autobuse a tak nám motorku půjčuje až kolem 12ti hodin. Vyrážíme tak v poledne za největšího horka z města na rozpálenou pláň. Jedem na motorce a vzduch, co kolem nás fouká, vůbec nesvlaží, občas nás ofoukne závan extrémně horkého vzduchu přímo z trouby. Po nějaké době, odbočujeme z hlavní cesty, po písčité cestě jsme chtěli dojet pláži a okouknout jiná možná místa k surfování, přijíždíme ale místo k pláži k opuštěnému malému chrámu. No je to divné místo, mám tu celkem strach. Z ničeho nic slyšíme, jak dvakrát za sebou někdo vystřelí, tak se raději vracíme na hlavní cestu.
Dojíždíme až do vesnice Panama, odtud doprava a to by mělo být už jen kousek ke Crocodile Lake.
Projíždíme kolem polí, kde je právě sklizeň rýže a taky podél řeky, kde už začínají cedule Pozor krokodýli! Zastavujem u mostu a vidíme z něj dva krokodýly, jak se vyhřívají na písčitém pahorku.
Pochodují tady nějací dva místňáci. Jeden z nich, prý průvodce z Crocodile Campu, nám nabízí, že nás kolem řeky provede a ukáže nám další krokodýli. Procházíme mezi stromy přímo k řece, mělčinou i na druhou stranu řeky. Krokodýli se schovávají v řece, vykukují jim z vody hřbety. Náš průvodce je veselý týpek, anglicky umí ale jen tři slova a to crocodile- krokodýl, crocodile lunch- to jsou opice a ptáci a crocodile place- když jdou na písku vidět stopy krokodýla. Jeho veselost a jak se poťouchle směje, když ukazuje další crocodile lunch tu neznalost angličtiny plně vynahradí. Po procházce kolem řeky nás vede k malé chatce, kde nám připraví čerstvý a hlavně studený citronový džus. Na chatce má obrázky různých Srí lanských zvířat. Máme další štěstí a za chatkou vidíme tukana.
Při cestě zpátky k motorce potkáváme u řeky skupinku asi 10ti lidí i s kiwáky Aaronem a Loreen. Ti mají ale smůlu, protože jsme jim všechny krokodýli vyplašili. U mostku potkáváme Francouze Elliho od nás z ubytka a tak pokračujeme dál na motorce s ním až k jezeru. V mělčině se pasou buvoli s bílými ptáky. Objíždíme jednu stranu jezera, jedeme dál do džungle, ale cesta je čím dál více písečná a nesjízdná a tak zkoušíme druhou stranu.
Na druhé straně přijíždíme k pláži. Tam se setkáváme s několika pejsky. Těm asi chutná náš opalovací krém a snaží se nám lízat nohy. Na rozloučenou nás pejsci vyprovází a utíkají za naši motorkou a chvíli nám trvá než je setřesem.
S Ellim se rozdělujeme, jedem zpátky do Panamy, okouknout místní pláž. Po dlouhé červené cestě obklopené písečnými dunami přijíždíme na Panama beach- a teda to je něco.
Menší vlny přichází k břehu po celé délce, pár začátečníků surfařů tady jezdí. Slunce prochází skrz panoramatické mraky. Pro lepší výhled lezeme na skálu.
Abychom párty správně zakončili, nejdem domů pěšky, ale svezeme se buffalo taxi- děda na dřevěném vozíku taženém buvolem.
Poslední den v Arugam Bay strávíme relaxací na pláži, Hennig nám k tomu hraje na quitarlele, doprovázím ho stěrkáním s nějakým místním suchým plodem plným štěrkacích semínek. Dáváme výborný oběd. Zítra chceme pokračovat na jih, kde by mělo být více pláží pro surfing, ale neměla by tam být hlavní sezóna, takže méně lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat