V Monaragale přestupujeme na autobus do Dickwelly. Výběrčí lístků, který vypadá jak Macháček, svolává poslední cestující. Jede s náma i Marco Polo, sice neumí vůbec anglicky, ale je to známý z předchozího ubytka a vzal si nás na starost. Jedeme přes čtyři dlouhé hodiny.
Marco Polo tluče na sklo okna, ať se podíváme ven. V kopci palem se tyčí obrovský zlatý buddha- prý největší na Srí Lance. A už jsme tady. Marco Polo nám domlouvá tuk tuka, který nás bere na ubytko.
Ubytko je moc hezké na samostatné pláži. Ale jinak nikde nic kolem. Vydáváme se pěšky po pláži směrem do města. Procházíme přes obrovský ruský resort, který je teď mimo sézónu prázdný, a park, v kterém si hrají děcka a pasou se krávy.
Město moc turisticky nakloněno nevypadá, zkoušíme si vybrat peníze, ale ani v jednom bankomatu to nejde. Už se stmívá, zkusíme to teda asi zítra ráno v bance a tak jedem tuk tukem zpátky na pokoj.
Další den ráno půjčujeme motorku a vydáváme se na pláž Hiriketiya. Pláž je krasná uzavřená zátoka. Skoro nikdo tady není a je tu asi více psů než lidí. Koupeme se, pozorujeme krabíky poustevníky. Moře nám zaplaví ručníky a tak je sušíme na loďce.
Jedeme dál, největšího buddhu na Srí Lance jsme nějak minuli. Motorku parkujeme u obchůdku v městě Kudawella. Procházíme vyzdobenou uličkou nahoru po schodech k rotundě, kde platíme vstup k místní atrakci Blow hole- tryskající díře. Voda z ní, co pár minut vytryskne několik metrů vysoko do vzduchu.
Po cestě zpátky se zastavujeme i na místní pláži a na schodech potkáváme varana.
Odpoledne zkoušíme jet na motorce opačným směrem, ale fouká šílený vítr a tak dojíždíme akorát k tomuhle stojícímu buddhovi.
Procházíme se kolem útesů na pláži a zpátky na pokoj.
Večer je úplněk. Místní nám radí, ať se jdeme podívat na pláž. Je právě čas, kdy by měly želvy vylézat z moře. Štěstí ale nemáme.
Další den se balíme a pokračujeme zase o dům dál. Díky toho, že jsme v Asii už byli a víme, co je zde potřeba, se nám povedlo sbalit všechny věči do příručních batohů. A tak pro nás není problém se při dalším přesunu zastavit hned na několika dalších pláží.
Na pláži v Mataře trávíme necelou hodinu a přestupujeme zde na další autobus. Pláž je propojena mostem s malým ostrůvkem, na kterém stojí buddhistický chrám. Kuba mi tady kupuje květiny.
Pláž v Mirisse působí zase úplně jiným dojmem. Je to tady plné turistů a barů.
Na konci pláže je taky malý ostrůvek a resort s bělochama za plotem.
Pláž Weligama má zatím nejlepší atmosféru. Po pláži se prochází četné skupiny místních, pouští draky, hrají kriket a tak různě.
Tyto kůly jsou pro pláž Weligama a pár okolních míst typické. Rybáři na nich stojí a čekají, aby nevyplašili drobné rybky, které připlavou ke břehu.
Havrani to celé pozorují.
Procházíme se podél břehu až na konec pláže s rybářskýma loďkama.
Na pláži ve Welligamě jsou celkem dobré vlny a více lidí tady surfuje. A tak další den brzo ráno vstáváme a jdeme surfovat. Jeden surfařský stánek tady má dokonce českou vlajku. Vlny nakonec zas až tak moc velké nejsou a je potřeba velké prkno, ale to nevadí, konečně jsme se dočkali :)
Žádné komentáře:
Okomentovat