Město Kandy - kulturní centrum Srí Lanky

Na Srí lanku se vydáváme na 15dní v srpnu. Náš cíl je zde hlavně surfovat a zbytkem Srí Lanky se necháme překvapit.

Odlétáme z Prahy. Přestupujeme v Dubai. Tam na ranveji vidíme ještě trosky letadla, které havarovalo jen pár hodin zpět. Velké zpoždění naštěstí nenabíráme. Po náročné cestě příletáme do Colomba na Bandaranaike International Airport.

V Colombu, které leží na východním pobřeží ostrova, se nezdržujeme a autobusem se přesouváme rovnou do středu ostrova kulturního centra Kandy.

Rušnou atmosféru města zklidňuje jezero, kolem něhož se Kandy rozprostírá. Promenáda okolo jezera je lemována nejenom bílým trojúhelníkovým cimbuřím, ale také stromy. Stromy jsou plné krkavců a v některých místech je potřeba opravdu dávat pozor, aby člověk nic neschytal. Kromě ptáků se občas ve stromech objeví i netopýři.

Jezero nechal na počátku 18.století vytvořit poslední vládce království Kandy Šrí Vikrama Rádžasinha. Lidé, kteří proti výstavbě jezera protestovali, byli usmrceni. Na ostrově uprostřed jezera si nechal panovník postavit svůj vlastní harém.

Kandy nás celkově ale nějak moc nenadchlo. Dochází nám tady, že jsme zpátky v té špinavé a rušné Asii plné lidí.

 

Na břehu jezera stojí nejvýznamější památka Kandy a to Chrám posvátného zubu. Srí Lanští buddhisti věří, že ve svém životě musí alespoň jednou podniknout poutní cestu do chrámu Buddhova zubu.

Vyzouváme se a vydáváme se do komplexu chrámu. Hlídač u vstupu kontroluje, jestli naše oblečení zakrývá kolena a ramena.

 

První zastávka je u posvátného stromu.

Hlavní kaple Vahahitina Maligawa je dvoupodlažní budova s pozlacenou střechou. Chodbou s malbami vstupujeme dovnitř.

Svatyně prý ukrývá zub samotného Buddhy. Lidé se zde modlí a darují květiny.

Areál je opravdu velký, nachází se zde také například Muzeum buddhismu. Mě z areálu nejvíce zaujala audienční síň s kamennými sloupy, které vypadají jako dřevěné. Sedáme si zde na chvilku a pozorujeme, jak si děti hrajou.

Tuk tuk je místní taxík.

Tuk-tukem se necháváme vyvézt nahoru na kopec nad město. Socha bílého Buddhy Bakihiravokandavihara dohlíží na město.

Znova se zouváme a po schodech stoupáme až k samotné soše.

Na zádech sochy je ukryto schodiště, vycházíme nahoru a máme odsuď výhled na celé město.

 

Při cestě dolů z kopce nám nad hlavami přeletí lednáček. Jsme překvapeni, ale myslíme si, že to byl opravdu on.

Na večeři míříme do naši oblíbené restaurace. Nejčastějším jídlem na Srí Lance je kari na různé způsoby. Chicken kari, fish kari nebo například dhal kari z červené čočky.

Rotti je chlebová placka uvnitř plněná. Zkusili jsme slanou i sladkou variantu.

Hopper je palačinka ve tvaru misky. Uprostřed je ještě zřetelné vajíčko. Jí se samotná, s chili nebo s různou zeleninou.
Kotu se jí na Srí Lance většinou na večeři. Je to placka rozsakaná nakousky promícháná se zeleninou a vším možným.

Další den chceme navštívit muzeum Cejlonského čaje. Vlakem jedeme na zastávku Sarasavivyana, odkud by muzeum mělo být už kousek. Když ale dorazíme na místo a ptáme se na cestu, dostáváme odpověď, že tady poblíž žadné muzeum není, jediné, co tady je, je Královská botanická zahrada. A tak jsme se dostali do zahrady.

Kromě havranů a veverek nám nad hlavami přeletí občas i netopýr. Moc hezký je taky pavilón orchidejí. A nacházíme zde také ceduli, na které jsou zobrazeni ptáci Srí Lanky. A jeden z nich je skutečně lednáček.