Valladolid, Coba, Chichen Itza

Valladolid je menší město zhruba ve středu poloostrova Yucatán. Malebné většinou jednopodlažní domky hrají výraznými barvami fasád.  Některé z fasád vynikají dokonce zajímavým štukováním.
Okna doplňují typické bílé šambrány.

Hlavní náměstí města je trochu takový menší parčík se zajímavými sedátky, na kterých sedíte naproti sobě. Náměstí vévodí kostel obklopený palmami.

Nevěřili byste, jak rychle se dá přejíst kukuřičnými plackami. Po týdnu nemůže ani jeden z nás tortilu ani cítit.
Zkoušíme najít v mexickém jídle nějaké alternativy. Je tady celkem dost vegetariánských možností např. plněné cukety nebo lasagne prokládané zeleninou a místo těstovinových platů jsou použity banány.
Ve Valladolid jsme ale objevili jednu výbornou místní klobásu a to Longanizu de Valladolid, servírovaná s cibulí, fazolemi a avokádem. Klobása není vůbec mastná a drolí se na menší kousky. No už mám k ní chybí jen hořčice, křen a chleba.
Queso relleno negro uspokojilo naše slané chutě. V sýru zabalené tmavé pomleté maso nám chutnalo taky jako jedno z nejvíc tady.
Cochinta de Pibil je pro Yucatán hodně typická. Je to něco jako vepřové výpečky ale s fazolemi, trochou rýže a případně tortilou.
Na osvěžení vám v restauraci nabídnou většinou horchatu (sladké rýžové mléko se skořicí), jamaicu (tmavě červenou limonádu) nebo tamarindo (limonáda z ovoce z pralesa). Já jsem si oblíbila jugo verde, což je džus z ananasu, pomeranče, okurky nebo celeru a zelenou barvu mu dodává špenát.

 

Cestou z Tulumu do Vallodolid leží ne až tak známé ruiny v džungli s názvem Coba.
Ještě před samotným areálem se rozprostírá velké jezero, v kterém je možno zahlídnout krokodýly. Pár menším pyramid se tyčí hned u začátku pralesa.

Za tou největší si musíte dojit cca 20 minut chůze lesíkem nebo si můžete půjčit kolo. Po cestě je ale spoustu dalších menších ruin a vykopávek k vidění jako například tahle lebka v zemi.

Nahoru vylézt jde celkem snadno, dolů je to horší. Schody jsou vysoké a leštěné tak, že to dost klouže. Takže dolů slézá většina lidí krabí chůzí.

Výhled z největší pyramidy.

Z Valladolid je to kousek taky k pyramidě Chichén Itzá, jednoho z novodobých sedmi divů světa. Trochu se bojíme poledního slunce a taky návalu lidí a tak vyjíždíme colectivem z Valladolidu brzo ráno.

Hlavní Kukulkanova pyramida je určitě nejzachovalejší pyramida, kterou jsme tady v Mexiku viděli. Je tomu tak ale pouze dvou stran, zadní dvě strany působí trochu více rozpadlým dojmem.

Pyramida byla postavena po vrstvách, skýtá v sobě další menší pyramidy, něco jako ruská matriožka. Nová vrstva pyramidy vznikala, buď kvůli opotřebení, většinou ale spíše vždy s nástupem nového panovníka.

Chichén Itzá není jen o jedné pyramidě. Kukulkanovu pyramidu obklopují další stavby jako například řady sloupů s reliéfy, jež jsou pozůstatky velkého tržiště.

Reliéfy jsou v celém komplexu dobře zachované.

Tyhle ty zdi bývaly kdysi něco jako tribuna. Prostor mezi nimi sloužil jako hřiště. Mayský sport byl ale trošku víc krutý než známe teď. Poraženému týmu byly setnuty hlavy. Výjevy ze sekání hlav lze vidět i přímo na zdech hřiště.

V areálu najdete kromě staveb i dvě cenoty. Jsou teď ale už dost zarostlé zelení. Dříve sloužily pro Obětní účely. Byli zde obětovány panny i mladí chlapci.

Obejít i ostatní stavby a menší pyramidu stiháme během dopoledne, takže se vyhýbala polednímu slunci. A na oběd jdeme už ve Valladolid.