Do centra se dostáváme kolektivem a vystupujeme na ulici Espaňa. U ní leží náměstíčko Plazuela el Recreo, z kterého pokračujeme přes pěší ulici na hlavní náměstí Plaza de Armas.
Před Inky a Španěly tady už mnohem dříve pobývali Chimové. Jimi vybudované město a nyní archeologické naleziště Chan Chan bylo ve své době jedno z největších měst na světě. Pozůstatky města pokrývají plochu okolo 20km2.
Panovníci Chimů měli ve zvyku si brát s sebou do hrobu všechno své bohatství, služebnictvo a konkubíny. Právoplatné manželky mohly dožít.
Peruánští naháči byli oblíbeni mezi panovníky Chimů i Inků. Seděli jim na klíně a vyhřívali jim klouby. Naháči mají totiž vyšší teplotu těla než ostatní psi, proto byli v minulosti využíváni při léčení revma. Existují různé velikosti, malí, velcí a na fotce je střední varianta naháče.
Kousek od Chan Chan se nachází také muzeum, pro které nám taky platí lístek (10 solů). Pěšky to v tom horku zas takový kousek není. Naštěstí stopujeme dvě policistky, které jedou právě na oběd.
V muzeu se nachází kromě dřevěných sošek, které jsem čekala, že uvidíme přímo v Chan Chan a ne, také zajímavá keramika s motivy zvířat s lidskými tvářemi. Keramika zobrazuje v mnoho případech taky právě peruánské naháče.
Huanchaco, bývalá rybářská osada, je dneska centrum surfařů a leží kousek od Trujilla na pobřeží. Chan Chan se rozléhá přesně mezi nimi. Po této trase se dá snadno jezdit autobusy i kolektivy. Jezdí zde například písmeno B a H.
Přijeli jsme sem hlavně kvůli surfování, ale není to tady teda nic moc. My rozmazlenci, odchováni na Novém Zélandu, to máme jinde těžké. I když pláž vypadá jako písečná, ve vodě je spousta kamínku a musíte dávat pozor, když stoupáte na dno, ať si nerozříznete nohu. Proto je lepší spíš hned nasednout na surf a pádlovat. Pádlovat se tady napádlujete. Surfuje se směrem od mola doprava, jinde čekají pod vodou zrádné skály. A v onom dobrém místě je při příhodných podmínkách namačkáno celkem dost surfařů u sebe. Myslela jsem si taky, že když už jsme tak blízko rovníku, bude tu teplo. Teplo tady sice je, ale od moře fouká studený vítr a voda je ledová. Surfovat teda jedině ve wetsuitu, bez něho se to nedá. Z moře jde často stejně jako v Limě takový bílý opar. Když surfujete trochu dál, jste v podstatě už v mlze viz foto.
Molo je dost často zavřené, pokud se na něj chcete dostat, musíte zaplatit vstup jeden sol. U mola grilují na ulici anticuchos na jehle a další.
V ulici rovnoběžné s promenádou pláže o jeden blok dál od moře se dá najít třeba tehle mural peruánského naháče i spousta jiného graffiti.
Todo Bien.
Dragon fruit a passion fruit neboli maracuyu asi znáte. Co třeba ale camu camu, lucuma, aguaymanto, guanabana nebo tamarindo? Rozhodla jsem se každý den vyzkoušet jednu příchuť a tak Vám je trochu přiblížím.
Camu camu je zatím můj favorit, chutná kysele a přitom sladce. Označuje se jako superpotravina, protože obsahuje 30x až 60x vyšší obsah vitamínu C než je v pomerančích.
Lucuma vypadá, že bude chutnat ovocně sladce a ona zatím chutná trochu jako kapučíno nebo karamel. Přidává se často do různých dortíků.
Aguaymanto neboli mochyně se tady používá třeba do salátů nebo jsme dostali omáčku z mochyně k masu z alpaky.
Algarrobina je syrup vyrobený ze stromu carob tree. Ten se často míchá s piscem.
Guanabana neboli graviola chutná trochu jako mango nebo mi připomíná možná i hrozinky.
Tamarindo jsem čekala, že bude chutnat jako oříšky a ono to zatím chutná jako nezralý banán, ale jako výborný nezralý banán.
Druhý zákusek je torta tres leches, jeden z nejlepších dortíků, které si v Peru můžete dát.
Sladká svačinka, kterou tady dostanete všude, jsou smažené banány. Někdy jsou i osolené a chutnají podobně jako naše brambůrky.
A co jsem ještě úplně zapomněla zmínit a přitom to neodmyslitelně patří k Peru je pisco sour. Pisco sour se míchá s limetkou a rozšlehaným bílkem. Správný poměr a další ingredience má zmáknuté Kuba a prý je to tajné.
Když jste po dvou pisco sour už překyseleni limetkou, existují obdoby s jiným ovocem, často třeba s maracuyou.
Další tady oblíbený drink, který se míchá z pisca, je chilcano. Do něj se přidává zase zázvorový sirup.
Z nealka je tu nejčastější tmavě červený nápoj chicha morada, ta se vyrábí z tmavé kukuřice. Dostanete ji většinou jako nápoj k obědu a je v ceně meníčka. Druhá nejpopulárnější je pak razící žlutá inca kola, která chutná jako žvýkačka Pedro.
Z nealka je tu nejčastější tmavě červený nápoj chicha morada, ta se vyrábí z tmavé kukuřice. Dostanete ji většinou jako nápoj k obědu a je v ceně meníčka. Druhá nejpopulárnější je pak razící žlutá inca kola, která chutná jako žvýkačka Pedro.
Žádné komentáře:
Okomentovat