Rio de Janeiro - Santa Teresa, Lapa, Urca, Copacabana a Cristo Redentor

Rio de Janeiro si prvně vychutnáváme z vyhlídky ze čtvrti Santa Teresa. Rio je jedinečné svým zasazením do krajiny. Nejznámější pahorek města je Cukrová homole - Pao de Acúcar. Ta má dvě části menší a větší, na obě se dá vyjet lanovkou. Směrem na sever od homole je centrum města. Na jih od homole se nachází pláže Copacabana a Ipanema s částmi pro bydlení.

Výhled máme taky na část Lapa, ta je přes den poklidná, ale večer se mění v brazilskou Stodolní. Ta podivná kuželovitá budova uprostřed fotky je kostel.

Santa Teresa je rozložena na kopci. Uličky s menšími barevnými domy, starými paláci a dlážděnými ulicemi působí příjemnou atmosféru.

Nejhezčí část Santa Teresy jsou schody Escadaria Selarón. Tyto schody pokryl chilský umělec Selarón 2000 barevnými dlaždicemi z různých zemí světa.

Ohledně bezpečnosti se člověk nemusí přehnaně bát, i když Rio de Janeiro nemá úplně nejlepší pověst. Je dobré být obezřetný a nechodit zbytečně do podezřelých míst, ale jinak je to ok.

Nad celým městem dohlíží socha Cristo Redentor na vrcholku kopce Corcovado (hrbáč). Socha je dobře viditelná z celého města a vykoukne na vás i často v průhledu mezi vysokými domy.

Večer se setkáváme s Nikčou, která tady studuje. Projela větší část jižní Ameriky stopem a v Riu se jí líbilo nejvíce, tak si tady našla magisterský a doktorandský navazující obor. Niky nás bere do části města Urca hned pod Cukrovou homolí. 

Sedáme si tady na zídku u vody a k výhledu na Crista vychutnáváme caipirinhu- místní nejtypičtější míchaný drink (místní rum cachaca, limetka, cukr, led).

Druhý den nám v Riu prší. A tak jdeme na výstavu. Máme štěstí na dobrou výstavu fotografií Raymonda Depardona.

Kolem militární zóny přicházíme k dalšímu muzeu. Muzeum od architekta Calatravy s děravou střechou nám v dešti moc neposloužilo.

Na pláži Copacabana se koupe jen pár odvážlivců.

Další den se počasí už umoudřuje a pláž Copacabana je opět plná slunečníků.

Podél pláže, která je opravdu široká, vede chodník s typickou vlnovkou, cyklostezka a taky několikaproudá cesta. V Riu je spousta jednosměrek a některé dokonce mění směry podle potřeby. Většinou ráno jede celé město do centra do práce a přikázaný směr jízdy je směrem do centra. Odlpoledne, kdy se všichni vrací domu, se přikázaný směr jízdy mění.

Autobus Vám zastaví na mávnutí a vysadí vás po cestě, kde potřebujete. Předpisy Brazilci moc neřeší a normální je přebíhat i několikaproudovou cestu a uprostřed nasednout na bus.

Celá pláž Copacabana, dlouhá 4km, je v noci dobře nasvětlená.

Niky nás bere večer do kalící části města - do Lapy. Velká caipirihna s passion fruit za 8 Brazilských reálů. Další variance například ještě s jahodou.

Na ulicích zní samba a lidi tančí v otevřených klubech na ulici. Brazilci vyráží do klubů spíše až kolem jedenácté hodiny a na ulicích Lapy bývá živo ještě i v sedm ráno. Výrazným prvkem čtvrti je bílý viadukt (za námi na fotce). Srandovně působí benzínka v proluce mezi domy, slouží ale jako dobré místo, kde se později čeká na taxíky.

Návštěva sochy Crista je v Riu tak trochu povinnost. I když ráno vyjíždíme na kopec první tramvajkou, turistů je tu už spousta. 

Ještě více než samotná socha stojí za to výhled na město. To vidíme ještě v ranním oparu.

Další výhled na pláž Ipanema a vpravo hory Dva bratry, kam se nadcházející dny chystáme.