Z Pangandaranu cestujeme starým, kobrcavým, přeplněným a ještě k tomu neklimatizovaným autobusem do dalších indonéských končin. Zastávka ve městě Garut končí neuspěšně, poté co zjišťujeme, že jsme jediní běloši ve městě. Anglicky se tady opravdu nedomluvíme a ve městě nenacházíme ubytování ani motorky na půjčení. Pokračujeme tedy v cestě a v nočních hodinách přijíždíme do osmi milionového města Bandung.
Bandung je naše poslední zastávka v Indonésii, odtud odlétáme za několik dní do Singapuru.
Město je mezi Indonésany populární hlavně kvůli nakupování. Nákupní ulice Cihampelas walk nebo Braga city walk jsou plné luxusních obchodů i malých stánků s levným oblečením i jídlem.Trh Pasar Baru zase připomíná naši vietnamskou tržnici.
Doprava v Indonésii, hlavně na motorkách, se dá přirovnat k playstationu, akorát je to celé v reálu. Po Bandungu se ale přemísťujeme minibusy, které tady nazývají Angota. Dveře bývají v Indonéských autobusech neustále otevřené. Čekání na křižovatce nebo v dopravní zácpě někdy zpříjemní někdy znepříjemní muzikanti.
Musholah je označení pro modlitební místo, často je pro veřejnost umístěné hned vedle záchodů. Shodli jsme se s více cestovateli, že jsme si prvně mysleli, že je to indonésky název pro WC.
Místo karet frčí na Jávě domino. Jakub se zapojuje do hry a vyhrává.
Z Bandungu se vydáváme na výlet k sirnému jezeru Kawah Putih.
Světlounce žlutý kráter je zaplněn vodou nazelenalé barvy.
Čajové plantáže v Rancabali, nachází se jen nedaleko od sirného jezera. Jsou vidět dobře už jen od cesty.
Ale můžete je jít samozřejmě hlouběji prozkoumat.
Chceme tady koupit čaj, ale i když nacházíme obchůdky přímo u čajových polí, na dobrý čaj ke koupi jsme tady ne a ne narazit.
Cestou zpět míjíme také městěčko Ciwidey, to je známé díky pěstování jahod.
Žádné komentáře:
Okomentovat