Hamilton a okolí

Naše další zastávka je ve městě Hamiltonu, je to největší vnitrozemské město. Vzniklo z původní vojenské osady. Nás tady pozval John, kterého jsme potkali v Kumeu u prvního Johna. Má velký dům a už odrostlé děti. S manželkou Lisou nás v jejich krásném domě hostí tři dny. John pracuje se dřevem a na jejich domě to jde poznat. Všechny dřevěné prvky jsou zde precizně provedeny. Jejich dva border teriéři nám dělají příjemnou společnost.

Výlet za krásným závojovým vodopádem Bridal Veil Falls. Vodopád je 55 metrů vysoký a vtéká do 5 metrů hlubokého jezírka.

Na pláži ve hippie městě Raglan, rájem pro surfaře. Pláž je především známá díky vlnám, které zde neobvykle přichází z levé strany.

Jezero Tarawera a geotermální oblast Wai-O-Tapu

Z poloostrova Coromandel pokračujeme dál na jih směr Rotorua. Návštěvníky sem lákají horké termální prameny a vulkanické jevy. Z řady otvorů a puklin v zemi se zde line pronikavý zápach sirovodíku připomínající zkažené vejce.
My zde dojíždíme až za tmy. Po asi hodinovém neúspěšném popojíždění a hledání kempu, to vzdáváme a parkujeme u jezera Tarawera. Ráno jsme překvapeni, na jak krásném místě jsme zastavili. Nad jezerem se drží oblak mlhy. Odrazy vycházejícího slunce se třpytí na hladině, po které elegantně plují černé labutě. 

Jezero vzniklo výbuchem sopky Mount Tarawera v roce 1886. Několik Maorských vesnic zde bylo zničeno, kromě nich taky slavné vějířovité křemenné sintrové Růžové a Bílé zahrady.
Další den kromě relaxu u jezeara vyrážíme do Wai-O-Tapu, nejpůsobivější geotermální oblasti na Novém Zélandu. Příjíždíme zde akorát na čas, protože každý den v 10:15 zde gejzír Lady Knox chrlí vodu a páru. Občas se mu přezdívá taky spolehlivý gejzír, protože jeho pravidelnou erupci způsobují zaměstnanci parku přisypáváním mýdlového prášku. 

Hlavní atrakcí je zde ale bublající a syčící bazének Champagne Pool s nádherně zbarveným zkamenělým okrajem.

Do dalšího barevného jezírka Artist´s Palette vytéká voda z Champagne Pool. Velké množství barev v areálu je způsobeno různými složkami minerálů. Zelená- koloidní síra, železité soli. Oranžová- antimon. Fialová- oxid manganu. Bílá- křemen. Žlutá- síra. Červenohnědá- oxid železa. Černá- síra a uhlík.

Poloostrov Coromandel

Vydáváme se na cestu Severním ostrovem. Náš výlet začíná na východním pobřeží poloostrovem Coromandel. Koncem devatenáctého a počátkem dvacátého století byl svědkem zlaté horečky a těžby mohutných damaroní.

Jako první přijíždíme do města Thames- brány Coromandelu. Hlavní silnici lemuje postavena řada jednopodlažních budov. Občas z řady domků vystupuje zámožně vyzdobená vila, pozůstatek zlaté horečky. Největší sláva města je ale asi te tam a dnes to tady vypadá jako v nějakém unuděném westernovém městečku, chcípnul tady pes. Nám to ale nevadí, nabíráme v městském infocentru potřebné mapky a letáky a vydáváme se do blízkého Kauaeranga Valley. Přespáváme v jednom z DOC kempů a testujeme poprve naši postel v autě. Nemůžeme sice usnout kvuli bzučení spousty komárů, co nám nalítali do auta. Ráno se ale od Lukáše, který spal ve stanu, dovídáme, že ho ze spaní rušilo naříkání vačice chycené v pasti.


Další den vstáváme brzo. Z Kauaeranga Roadend vyrážíme na vrchol The PINNACLES (759m). Hned ze začátku cesty potkáváme několik úctyhodných damaroní. Dále vycházíme po mohutných kamenných schodech, které zde byly v minulosti vybudovány, právě kvůli těžby damaroní. Několikrát přecházíme mosty přes říčky, jimiž se klády spouštěly dolů do řeky Kauaeranga. Stále stoupáme buší. Hornatá krajina nám nabízí stále lepší výhledy. Na samotný vrchol stoupáme po prudkých schodech, které jsme vzdali počítat. Výhled dokonce na oceán stojí za to. Na vrcholku na nás dohlíží mohutné postavy skal.

Další den vyrážíme na sever poloostrova. Chceme vidět CATHEDRAL COVE a HOT WATER BEACH. Obě místa je dobré navštívit za odlivu. Pro jeskyni na pláži s katedrálovou klenbou se rozhodujeme jako první. Pláž je vcelku skryta, turistům ale dobře známá. Po zhruba 30 minutách cesty po pobřeží přicházíme k pláži s bílým pískem a tvarovanými skalami vystupujícími z moře. Pláž je naprosto rozdílná od pláží západního pobřeží, podobnější je snad plážím, které jsme viděli v Thajsku. Různobarevná klenba jeskyně mění svůj průřez a otevírá vstup k další pláži. Obroušená skála trčící zde z vody mi připomíná jednu z maorských soch.

Hot Water Beach nám doporučovalo navštívit hned několik lidí. Přímo na pláži vyvěrají prameny horké až 60^oC. Půjčují zde rýče a tak si můžete v písku vykopat vaše vlastní lázně. A smíchat horkou vodu vyvěrající z pramenů se studenou vodou přicházející s vlnami z moře. Bohužel je zrovna neděle a navštívit Hot Water Beach napadlo více lidí. Nakonec nacházíme ale taky svoje místečko. A alespoň se zasmějeme na fotce, když nám do záběru nad hlavy nějaká paní stále strká svůj zadek.

Poslední místo, které na Coromandelu cestou na jih navštěvujeme, je město WAIHI. The Cornish Pumphouse byl postavený v roce 1903 jako dům pro parou poháněnou pumpu odčerpávající vodu z místního dolu Martha. Zajímavostí je, že kvůli ohrožení stability jeho konstrukce byl v roce 2006 přemístěn asi o 300 metrů dále z jeho původního stanoviště.

Muriwai beach a surfing

V blízkosti Muriwai beach trávíme nějaký čas. Pomáháme zde Bridgit a Martinovi v surfařské škole.

Na fotce: Němec Sebastian, Bridgit, Barča, Jacob a dole Lukáš

Naše chatička na skále s nádherným výhledem na moře.

 

Samotná pláž je dlouhá několik kilometrů. Její specialitou je malý ostrůvek u pláže, který se stal útočištěm pro kolonii asi 2000 terejů australských (anglicky gannets). Přilétají každoročně hnízdit z Austrálie. Ptáky zde můžete spatřit opravdu zblízka. Na chvíli si zde můžete připadat jako v jednom z pořadů National Geographic. Vychytali jsme nejlepší dobu pro jejich pozorování. Ptáci zde každoročně začínají hnízdit v říjnu a v listopadu sedí na vajíčkách.

Od Johna, u kterého jsme bydleli v Kumeu, jsme dostali tip, kde na Muriwai beach nasbírat jedlé mušle. Na ono místo se vydáváme za odlivu. Tehdy voda odhalí kameny, které jsou posety stovkami černých mořských živočichů. Kromě mušlí odhalí moře taky spoustu hvězdic. Je povoleno si odnést dvacet kusů mušlí na osobu. Je to tak akorát pro uvaření dobré večeře. Vaření se tentokrát ujímá Kuba a vaří opravdu výborné těstoviny s mušlemi na pepři a česneku.

Největší výhodou zde je určitě to, že si můžeme půjčovat veškeré vybavení na surfování zadarmo.
Na úvodní lekci se dozvídáme o zrádných proudech, jak pojmenovat jednotlivé části surfu, učíme se postavit na surf, chytnout vlnu a svést se na ní.

Čtyři základní rady, jak poznat proud:
1. klidné místa mezi více lámajícími se vlnami,
2. vlny se navzájem křižují,
3. vlna nese sebou nějaké předměty a pěna vlny není bílá, ale plná písku,
4. proudy jsou časté okolo mysů, výběžků a skal, v zálivu, zátoce, v ústí řeky do moře

Co dělat, když se dostanete do proudu: Nepanikařit a neplavat směrem, ke břehu, protože proud vás stejně odnese. Plavat rovnoběžne se břehem, až se dostanete z proudu, tak ke břehu. Pokud jsou kolem další plavci, serfaři. Zvednout ruku nahoru, znamení, že potřebujete pomoct.

Části prkna: začátek- nose, konec- tail, prohnutí- rocket, hrany- rails, ploutve- fins, 3 ploutve- truster.

Když jsme se na Muriwai pláži zajeli podívat poprve ještě jako turisti z farmy od Johna, zrovna pršelo. V dešti a ukrutné zimě jsme viděli ve vodě bojovat skupinku surfařů. Nedokázali jsme si představit být v té zimě na jejich místě. Naše představy o surfovaní v šortkách a bikinách mizí. Když ale do vody o týden později vstupujeme v teplém wetsuitu, zima nám není ani trošku. Na úvodní lekci vyfasujeme opravdu velké prkno, moje měří 9,5 stopy. Na tak velké prkno je lehké se postavit a v člověku to vzbudí velké nadšení. Těžší snad než se postavit je se k pořádné vlně prodrat. Zklamání přichází s druhým pokusem na prkně, tehdy dostávám prkno 8,4 stop dlouhé. Na suchu mezi nimi člověk pořádně rozdíl nevidí. Ve vodě rozdíl, ale pořádně pocítí. Tak lehce to ale nevzdávám a ještě když vím, že to poprve šlo. Takže bojuju. A daří se. Při každém surfování vidím pokrok a baví mě to čím dál víc. Rozpoznávám, která vlna je ta pravá. Později zjišťuji, že když pořádně zapádluju, chytím i menší vlny. Kuba už další surfování sjíždí vlny na prkně 7,6 stop dlouhých. Radí mi, jak se více rozjet. Baví nás to oba a hodně :)

Kromě surfování zkoušíme na Muriwai taky gyroskop.

Líbí se nám tady hodně. Místo původních dvou týdnu, nakonec zůstáváme tři.
Z chatky pozorujeme nádherné západy slunce. A večer hvězdy, které tady neskutečně září. Nejzářivější Mars svítí přímo nad naší chatkou. Zrovna je zde krátká doba v roce, kdy si můžete koupit pyrotechniku a prskavky. Takže několik večerů blýskají ohňostroje i nad námi.

Západní pobřeží

Západní a východní pobřeží Severního ostrova jsou dost rozdílné. Zatímco na východním pobřeží jsme objevili klidnější vodu a zlatý písek, např. pláž Takapuna. Na západním pobřeží se z tmavě hnědého písku derou větrem bičované skály a ke břehu doráží obrovské vlny.

Jako první na západním pobřeží navštěvujeme pláž PIHU, kam nás ještě vzali Honza s Gitanou. 3km dlouhá Piha nás opravdu ohromila. Tmavě hnědý písek s magnetickými lesklými zrnky zde vidíme poprve. V mokrém písku se zrcadlí oblaka, útesy i lidi procházející se po pláži. Útes uprostřed i skaliska po stranách dávají pláži výraznou tvář.

Na jih od Pihy se nachází pláž KAREKARE. Pokud jste viděli film Piano, tato pláž vám bude povědomá. My se zde vydáváme na Zion Hill Track. První polovinu tracku jdeme buší po skaliskách nad pláží. Zakroucené větve a palmové listy nám občas odhalí nádherné výhledy na pláž a moře.

Po necelých dvou hodinách cesty scházíme do údolí Pararaha zalitého vodou. Větve stromů se natahují z mokřad jako ruce tonoucích volající o pomoc. Cestou zpět procházíme mezi travinami, tunelem ve skále a černým pískem zpět k výchozímu bodu.

Karekare společně s Pihou patří mezi top 10 pláží na Novém Zélandu. Dojem z pláže může ale neuvěřitelně zkreslit počasí. Po cestě z Karekare se stavujeme podruhé na Pihu. Je příliv. Písek, ve kterém se minule zrcadlila skaliska, je zaplaven vodou. Zatažené nebe na kráse pláži taky moc nepřidává.

Pláž TE HENGA (Bethells Beach) byla po staletí osídlená Maory, nedaleko pláže se nachází nejzachovalejší ostrovní opevněné sídliště této oblasti. Další zajímavostí pláže je, že se na jejím pobřeží natáčely scény k seriálům Xena a Herkules.

Nedaleko této pláže se nachází jezero WAINAMU s obrovskými písečnými dunami. Sjíždění mohutných dun není zas taková legrace, igelitka ani karton nefungují a všechen písek se dostane pod kalhoty. Na vrcholku duny se skýtá podívaná na nekonečnou rovinu písku.

Na nejsevernější z těchto čtyř pláží MURIWAI BEACH trávíme nějaký čas a pomáháme zde v serfařské škole. O serfování a pláži podrobněji v dalším článku.

Pro ty, kteří chtějí projít celou oblast západního pobřeží a vidět ty nejhezčí místa během pár dnů je nově otevřený Hillary track. Protože my v okolí trávíme více času, prohlížíme části Hillary tracku postupně. Jeden z tracků dokonce začíná ani ne 5 minut od naší chatky a to GOLDIE BUSH. Vybíráme trasu po proudu řeky Mokoroa. Po hodině a čtyřiceti minutách docházíme k opravdu velkým Mokoroa vodopádům. Zpět volíme trasu přes les. Většině tracků lesem se tady říká bush walks a název je trefný, opravdu procházíte ne lesem ale buší. Obklopují nás naprosto rozdílné stromy a rostliny než u nás: všelijaké palmy, kapradí velikosti stromů, trojbarevné květiny a neznámé zvuky ptáků.

Track TE HENGA WALKWAY v podstatě navazuje na Goldie Bush Walkway. Na tuto procházku se vydáváme k večeru. Slunce se již blíží k obzoru a zalívá kopcovitou krajinu různými odstíny světla a pohádkovou atmosférou. Docházíme k vyhlídce na pláž a vydáváme se dál po členitém pobřeží.

Neskutečný žlab zalívá voda a světlo zapadajícího slunce. Skálu nad ním si vybrali racci jako své hnízdiště a vajíčka v hnízdech bedlivě střeží a nebojí se i zaútočit na možné narušitele. To poznal na vlastní kůži Lukáš.