Centrum Ria de Janeira až tak moc oslňující není. Je tady sice spousta hezkých staveb, ale občas je to jedna velká slátanina různě vysokých a různě působících domů u sebe. Příjemný je parter domů, který je často řešen jako podloubí. Nevýhodou ale je, že se o víkendu, kdy se centrum vylidňuje od byznysmenů, stávají podloubí místem pro bezdomovce.
Z centra města přeplouváme trajektem na druhý břeh do části Rio de Janeira s názvem Niterói.
Slunce svítí urputně. Z trajektu pozorujeme letadla přistávající a odlétající z menšího letiště z centra města. Do Niterói vede z centra Ria také dlouhatánský most.
V Niterói se nachází soubor staveb od architekta Oscara Niemayera. Tento soubor se nazýva Niemayerova cesta. Niemayer navrhnul mimochodem také mnoho budov v hlavním městě Brasilia, které bylo nově postaveno v džungli uprostřed Brazílie podle urbanistického návrhu architekta Lucia Costy.
První stavbou, nejblíže od stanice trajektu, je divadlo Teatro Popular. Jeho tvar mi připomíná hroznýše se slonem uvnitř (kresba z Malého prince). Velkou obtočenou rampou dojdete k jedné části vlnovky- předprostoru s výhledem na Rio. V druhé části vlnovky je umístěn samotný sál divadla.
Divadlo doplňují dvě menší stavby ve tvaru polokoule.
Podél pláže přicházíme k další Niemayerově stavbě a tou je Muzeum moderního umění.
Vypadá to jako by na výběžku pevniny právě přistálo ufo.
A tak to jdeme dovnitř prozkoumat. Výstava uvnitř muzea nic moc, ale výhled z budovy je parádní.
A ještě jeden výhled na centrum Ria de Janeiro a pláž s ostrůvkem.
Po výletě máme hlad a tak vyrážíme na jídlo. Kuba zkouší místní specialitu, kterou je Feijoada. Jsou to černé fazole s několika druhy masa. Maso je ale celkem tlusté a zas tak dobré to není. Já jsem opatrnější a zkouším kuře s rýží a minihranolkami z batátů. Dalším typickým jídlem je Picanha, což je steak. Ale můžete ho zkusit i třeba jen v sendviči.
Hodně používaná místní surovina je maniok. Vyrábí z něj farofu, což je žlutá sypká směs, kterou smícháte s rýži a fazolemi. Dostanete ji tady skoro ke každému jídlu.
Tapioca je placka z maniokové moučky zapečená s čímkoliv třeba s rajčaty a olivami.
Pao de queijo jsou menší kuličky z maniokového škrobu a sýra. Koupíte je v supermarketu a ohřejete v troubě a nebo koupíte rovnou ohřáté.
S čím se tady ještě setkáte skoro na každém rohu je Acai. Je to něco jak zmrzlina,která se vyrábí z plodů z amazonského pralesa připomínající borůvky. Posypovou vám ji musli nebo oříšky a dají polevu třeba čokoládovou. Moc dobré toto.
Večer si jdeme poslechnout sambu na Pedra do Sal. Pedro znamená v překladu kámen a odpovídá to popisu místa. Mezi domy na menším náměstíčku vyrůstá totiž skála, která tvoří přirozenou tribunu na sezení. Skála je plná lidí a dole hrají a bubnují hudebníci. Každé pondělí tady hrajou živě sambu. Přicházíme ale trošku později a v deset hodin už hudba přestává hrát. Místo ale stejně tepe skvělou atmosférou.
Připojují se k nám další Češi, kamarádi od Nikči - Michal, Tomáš, Ála, dvě Radky a taky taťka od Niky, který tady má další den regatu (závod na plachetnicích).
Prvně se přesouváme na náměstíčko, kde popíjíme a povídáme venku.
A potom do klubu s otevřenými balkónky do ulice a taky si zatančíme.
A nakonec večera pusa pro Nikču, která se o nás tady hezky stará. Děkujeme!
Žádné komentáře:
Okomentovat