Chrámy a jezera na sever od Ubudu

Po prozkoumání Ubudu se vydáváme na motorce do jeho okolí. Večer před tím ve městěpotkáváme dva páry Čechů z Vysočiny, kteří už mají okolí procestované. Při společné večeři nám poradí pár tipů na cestu. Koupili jsme podle nich místní simku a jezdíme po okolí podle mapy.cz :)

První naše zastávka je nedaleká Goa Gajah známá taky jako Sloní jeskyně. Na Bali nikdy žádní sloni nebyli, říká se jí tak nejspíše podle blízké Sloní řeky. Jeskyně je vytesána do podoby tváře démona a vstupujete přímo do jeho úst.

Svatý pramen Tirta Empul byl objeven roku 962 n.l.. Balinésané věří, že má magickou moc. Proto je zde vystavěn chrám a lázně. Kvanta místních sem hlavně o víkendech dojíždí a koupou se v této posvátné vodě. Ta tryská do několika bazenků z hlav, které hindusité postupně obchází, u každé z nich se pomodlí a opláchnou. Někteří si svatou vodu nabírají také v kanystrech domů.

Chrám Gunung Kawi se skládá z 10ti pomínků vytesaných do skály. Schází se k nim po zhruba třista schodech. My jsme se na na chrám rozhodli podívat shora z rýžových teras.

Gunung Kawi Sebatu, nedaleko předchozích chrámů, také s malými lázněmi.

Po cestě za chrámy a jezery míjíme nespočet rýžových polí a teras. Některá pole jsou zatím zcela zaplanena vodou a vesničané malé výhonky rýže teprve sadí, na jiných už probíhá sklizeň.

Gunung Batur 1717m vysoká sopka se stejnojmeným jezerem. Okolní zemina je tvořena zbytky ztuhlé lávy.

  

My si u jezera pochutnáváme na čerstvě ulovené rybě s názvem Nila.

Výhled na sopku a jezero z města Penelokan (v překladu název města znamená místo s výhledem).

Chrám Puru Ulun Danu Bratan, tento velmi důležitý hindu-budhistický chrám byl vystavěn v 17.století. Je věnován bohu vody Dewi Danu, možná proto je vystavěn na malém ostrůvku obklopeném vodní hladinou jezera Bratan.

Holčička, kterou potkáváme na marketu ve městě Candikinung nedaleko jezera Bratan.

Kromě rýžových polí projíždíme kolem kávových plantáží a zahrad místních. Ty se spíše podobají menší džungli. Místní jsou ochotní a rádi vás po svých zahradách provedou. Vidíme tak například jak roste ananas. Jedna plodina rodí vždycky pouze jeden plod. Rok trvá než vyroste první ananas, další plody už rostou po půl roce. Ochutnáváme sladké ovoce markíza. Farmář nám ukazuje, jak se liší strom odrůd kávy robusta a arabica.

Na jedné kávové farmě zastavujeme, abychom ochutnali speciální Luwak coffee neboli cibetkovou kávu. Cibetky žijí ve stromech v Indonéské džungli. Jejich oblíbenou stravou jsou kávové zrna. Tito noční savci si poctivě vybírají jen ty nejlepší a zralá zrna. V jejich žaludku projde káva chemickými reakcemi a fermentací. Protože je neumí strávit, vyloučí je společně s dalšími zbytky potravy. V hovínkách cibetek zůstávají proto neporušená zrna. Ty místní obyvatelé v pralese posbírají, několikrát očistí a opraží. Výsledkem je káva s ještě výraznější a silnou chutí.

Kromě kávy zde pěstují také několik druhů koření. Cibetkovou kávu nám přinesou smíchanou s kokosovým mlékem, žen šenem a dochucenou hnědým cukrem.

 

Na některých z rýžových políček se občas, hlavně k večeru zastaví vznešené bílé volavky. Balinésané věří, že přináší štěstí. Podařilo se je nám vidět hned několikrát. Doufáme, že nám také přinesou štěstí na našich dalších cestách, které směřují na sousední ostrov Lombok.

Obřady a rituály na Bali

Povídáme si s Balinésanem Ketutem. Říká nám, že si nemůže dovolit cestovat delší dobu, protože by promeškal všechny oslavy a slavnosti, co tady na Bali slaví.

Každá část života od početí až po smrt je spojena s řadou různých ceremonií. První oslava života nastává, když žena dovrší třetího měsíce těhotenství. Následuje slavnost těsně po narození dítěte. Dvanáctý den od narození jsou ženy očištěny v průběhu dalšího rituálu. 42. den života dítěte rodina předkládá bohům oběti pro dobrou budoucnost dítěte...

Dítě takto prochází během 105 dnů 13ti různými ceremoniemi. Poté je dítě přijato do rodiny a je mu dovoleno dotknout se země. Do té doby rodina dítě nosí.

Při zkoušce dospělosti podstoupí Balinésané tradiční obrušování zubů, které je dnes už jen symbolické. Tento rituál se koná kolem 17tého roku života.

Měli jsme příležitost se zúčastnit místního svatebního obřadu.

Přípravy probíhaly několik dní dopředu, kdy celá rodina pospolu připravovala jídlo v otevřeném pavilónu ve dvoře domu. Někdo louskal oříšky, jiný je drtil, někdo sekal ovoce na kousky, další trhal banánové listy na části.

Přípravy pak pokračovali i brzo ráno v samotný den obřadu.

V tento den se rodina a přátelé ženicha shromáždili v jeho domě. Ženich samotný jel do domu nevěsty, kde je shromážděna její rodina. 
Čekání na nevěstu s ženichem se může stát zdlouhavým, zatím se ostatní svatebčané baví, nabízí se malé občerstvení, svatební koláčky v podobě sladké rýže zabalené v banánovém listu.

Svátečním oblečením je na Bali sarong, dlouhý barevný šátek, zavázaný kolem pasu. To platí jak pro ceremonie, tak pro vstup do chrámů. Místní ženy jsou vymóděny v pestrobarevných halenkách s krajkami v razících barvách.

Jakub popíjí se svatebčany drink Arak, což je místní pálenka z kokosu.

Ženich přivádí nevěstu do svého domu, následuje je rodina nevěsty.

Je pro ně připraveno několik her. Například jsou pro ně nachystané dva stromečky v květináči svázané provázkem. Ženich má přivázaný k pasu barevný ze dřeva vyřezaný penis, tím musí provázek roztrhnout.

Před samotným obřadem kněz s ženichem a nevěstou sedí odděleně opodál a ostatní se zatím dál baví. Čoudí to tady zatím všelijakými vonnými tyčinkami, pálí se tu oheň. Po delší době se ženich s nevěstou přesouvají do pavilonu a koná se hlavní část obřadu. Pozornost začne dávat i zbytek rodiny. Kněz sedí výše než ostatní, účastníci obřadu by neměli mít hlavu výše než kněz.

Po obřadu je čas na svatební hostinu, čeká na nás několik druhů masa, například satay-kuře na špejli s oříškovou omáčkou, saláty a rýže.

S oslavami na Bali se úzce pojí také kohoutí zápasy.

Zápasnické kohouty Balinésané uchovávají v proutěných košících a pečlivě se o ně starají.

Zápas nanečisto. 

Hlediště arény se postupně zaplňuje. Přichází muži s taškami, v kterých nesou kohouty, a ušima je zavěšují na plot okolo arény.

Pak probíhá zkouška, kdo bude bojovat s kým. Ne každý kohout chce zápasit s každým.

V samotné aréně už to bohužel nanečisto není. Kouhoutům přivazují k nožce malý ale ostrý nožík.

Před zápasem započne sázení. Aby kohout mohl do zápasu musí na sebe vydělat, jinak nejde zápasit.

Samotný zápas pak probíhá velice rychle. Vpravo u sudího stolku odměřuje čas rozhodčí, nabere vodu do půlky kokosu s dírou a čeká až proteče. Pokud je jeden z kohoutů zraněn a utíká, zápas také končí. 

Poražený kohout končí po zápase v hrnci na večeři výherce.

Kohoutí zápasy si přes svou nezákonost se těší poměrně velké oblibě mezi muži na vesnici. Nejde však o každodenní záležitost, zápasy se konají pouze před důležitými oslavami.

Ubud, kulturní centrum Bali

Bali, turisty nejnavštěvovanější ostrov Indonésie. Hlavní odlišnost od zbytku převážně muslimské Indonésie je hinduismus. I když samotná Indonésie je jeden velký mix a několik náboženství tady žije bez problémů pospolu.
Přilétáme do Denpasaru, dopravního centra Bali, odtud ale rychle mizíme. Většina turistů směřuje do Kuty, ráje surfařů, my jsme naši první delší zastávku na Bali naplánovali do města Ubud, kulturního srdce ostrova.

Náboženství je zde cítit na každém rohu. Misky z banánových listů s rýží a okvětními lístky jako dar bohům leží  všude. Najdete je před dveřmi domů, hotelů, obchodů, ale i jen tak na chodníku, u nohou soch, na sedadel motorek... Vůně vonných tyčinek je taky všudypřítomná.

Chrám je zde součástí každého rodinného domu. Rodina žije pospolu. Jednotlivé domky s ložnicemi obklopuje dvůr, kde se v jedné části nachází chrám, v druhé části se pak nachází otevřený pavilon pro konání oslav a setkávání, kuchyně a další provozní části. Balinésané věří, že bohové žijí na horách a démoni v moři. Podle toho také orientují své chrámy a pomocné prostory domu. Posvátné prostory leží blíže horám, zatímco nečisté prostory blíže moři. Nejvyšší hora ostrova Gunung Agung (gunung = hora), 3142m vysoká, leží v severovýchodní části ostrova.

vlevo Chrám Pura Dalem Ubud (pura = chrám)

vpravo Ubud Palace- Puri Saren Agung (puri = palác)

Chrám Pura Taman Saraswati obklopený lekníny

Muzeum Puri Lukisan ukazuje vývoj Balinéského umění.
Na obrazech je většinou natlačeno na sobě spousta lidí, zvířat i rostlin, což v podstatě vystihuje to, že je Indonésie jedna z nejlidnatějších zemí světa. Když zbylo nějaké volné místo umělci ho doplnili nejrůznějšími ornamenty. I přesto ale obrazy nepůsobí přepatlaně.

K některým obrazům patří také příběh. Zaujal mě příběh o králi s prasečí hlavou. Obraz vypráví, že obyvatelé Jávy nevěřili, že král Bali má prasečí hlavu. Vypravili se proto na Bali, aby se přesvědčili na vlastní oči.

Jiný obraz ukazuje příběh opice, která se topila v moři. Zachránila ji mořská želva. Ta ji odnesla na svém krunýři ke břehu. Tam ale opice potkala tygra a společně želvu zabili a snědli.

Obraz o princezně, která si odmítla vzít krále, který žádal o její ruku. Ukazuje kolika nepodařenými způsoby se jí pak král snažil zabít. Jeden z těch způsobů například byl, že ji hodil mezi dobytek.

Zaujalo nás také, že jsme neviděli velký rozdíl mezi současným uměním a obrazy například z 16.století. Když byly pověšeny na zdi vedle sebe nedokázali jsme odhadnout, který je novější.

Před muzeum v leknínovém jezírku:

V Ubudu nenajdete obrazy jenom v muzeu, samotné město je jedna velká galerie. Už cestou z letiště do Ubudu jsme míjeli nespočet galerií, obchodů s nádherně vyřezávaným nábytkem a sochami. Přímo v Ubudu je pa umění ještě mnohem intenzivnější. Galerie a stánky s uměním jsou po celém městě, některé obrazy leží přímo v ulicích.
Osvědčené motivy obrazů se většinou kopírují a občas leží na kupě několik úplně totožných obrazů. Narazili jsme ale taky na umělce, kteří se svými obrazy od ostatních liší, prodávají a vystavují po světě. Například umělec Necky nás provází svým ateliérem a povídá o svých cestách po Evropě nebo po Novém Zélandu :)

Hned první den potkáváme na trhu prodejce, který má na jedné ruce šíleně dlouhé nehty. Ptám se ho proč a odpovídá kvůli tancování. 

Ubud je centrum nejenom výtvarného umění ale také tance. Každý večer se v Ubudu koná několik tanečních vystoupení tradičního Balinéského tance. Existuje několik druhů například Legong, Barong... My si vybíráme vystoupení tance Kecak.

Kecak, někdy také zvaný opičí tanec nebo tanec s ohněm. Co dělá kecak speciálním oproti jiným druhům Balinéského tance je hudba produkovaná lidským hlasem. Chór několika desítek, někdy i stovek mužů sedících okolo ohně se pokyvuje v rytmu a vypraví pomocí speciální chak-a-chak písně příběh z eposu Ramajána. Uporostřed pak tančí jednotliví tanečníci.

Princ Ráma, dědic trůnu, a jeho manželka Sita byli vykázáni z království příčinou intrik Rámovi nevlastní matky. V lese unese Rahwana, král rákšanů, v převtělení za zlatého jelena krásnou Situ. Ráma jí s pomocí opičího lidu s králem Sugriwou a věrným druhem Hanomanem získá zpět. Vrátí se zpátky do své země a spravedlivě vládne po mnoho let.

Závěr vystoupení patří tanci na rozpálených uhlících.

Balinésané věří, že opice, potomci opičího boha Hanomana, který v eposu Ramajána pomohl Rámovi vysvobodit jeho manželku Situ, žijí v Posvátném Opičím Lese v Ubudu. V lese žije v současnosti asi 600 makaků  balinéských. Makaci jsou celkem ofouklí, pokud máte s sebou jídlo určitě vám ho seberou. Nevadí, že je schované v batohu, klidně na vás vyskočí, batoh vám rozepnou a jídlo si stejně vezmou.
Kromě makaků se zde nachází také tři chrámy. Hlavnímu chrámu Pura Dalem Agung Padangtegal se říká také Chrám smrti a je stále používán obyvateli přilehlých vesnic ke konáním obřadů.

Jen zhruba pět minut od centra města jsme boční uličkou došli na toto rýžové pole.

Procházka k dalším nedalekým rýžovým políčkům Campuhan Ridge.

Kuchyně na Bali je odlišná než jakou známe z Thajska. Místo Pad Thai tady vaří nudle Mie Goreng. Ty se nám osvědčily, všude je mají dobré a jsou většinou taky nejlevnější volbou. Mají také svoji rýžovou podobu v Nasi Goreng (smažená rýže se zeleninou a masem, nahoru na kopeček rýže vám naservírují volské oko).

Pokud chcete něco lepšího dobrá volba je Rendang- hovězí maso na kari pomalu vařené v kokosovém mléku. Chutnalo nám taky Babi Kecap- vepřové maso v sojové omáčce se zeleninou.

Nejlepší jídlo, které jsme v Ubudu ochutnali, byla uzená kachna v banánovém listu Bebek Bengil. I na fotce to vypadá, že toho není moc, byla to fakt lahoda a pochutnali jsme si převelice.

"Štěňátko" z naší oblíbené restaurace, které nás zrádně oklamalo. S druhým jakože štěnětem tam každý den za námi pochodovalo a nechalo se hladit a škrábat. Jediné divné nám bylo proč má tak malé štěňátko takové velké a zahnuté zuby. Rozluštění nám dala asi po pěti dnech jeho majitelka: ono to vůbec nebylo štěňátko, ale už šest let starý pes a to druhé jeho čtyřletá sestra.