Přijíždíme do města náhodou zrovna 22.dubna, v den oslav založení města. Na hlavní ulici je připravené podium pro kapelu a obří krevetu, kterou má město ve znaku.
Cienfuegos leží nedaleko města Trinidad, které jsme dříve navštívily s Romčou. Podobné si města ale moc nejsou. Zatímco Trinidad působí svým rozvržením více jako středověká útulná vesnička v kopci s úzkými uličkami, s hrbolatou kamennou dlažbou a s jednopatrovými domky se šikmou střechou. Nejčastější barva fasády je v Trinidad sytě žlutá. V Cienfuegos v prostorných ulicích s vícepatrovými domy z 19.století jde vidět francouzská inspirace. Působí to tady už jako město, ne vesnice. Nejčastější barva fasády je v Cienfuegos světle modrá.
Co mají Cienfuegos i Trinidad společné jsou zamřížované okna, kterými jde hlavně večer nahlídnout dovnitř do běžného života Kubánců. Kubánci se pohupují na houpacích křeslech a sledují obrazovku velkých zastaralých televizí.
Ciefuegos je zároveň důležitý přístav. Má taky svoje nábřeží - Malecón. Navazuje na centrum a dojdete podél něj až na nejjižnější cíp města Punta Gordu.
Rancho Luna je pláž poblíž města. V Trinidadu mají ale pláž pěknější.
Cienfuegos i Trinidad v noci žije a není nouze o živou hudbu. Úplně nejčastější písnička, kterou tady na Kubě uslyšíte opravdu všude je Para Macainé. Často uslyšíte taky Cha Cha Cha a Guantanamera.
Zvláštní nastroj, který nesmí chybět, je kromě rumba koulí (maracas) speciální škrabátko z tykve.
Z drinků jsem si na Kubě nejvíce oblíbila piňakoládu. Bílý rum smíchají s ananasovým likérem, kokosovým mlékem a ledem a celé to rozmixují na ledovou tříšť. Někdy Vám vršek ještě posypou skořicí. Chutná to skoro jako zmrzlina. Další super drink s pořádnou porcí ledu je daiquirí. Nejčastěji se ale na Kubě setkáte s cancháncharou, což je rum s medem a limetkovou šťávou. Ale teda chuťově nic moc.
Kromě pití ochutnáváme taky další typická kubánská jídla. Například ropa vieja, což je v překladu staré prádlo. Ve skutečnosti je to trhané hovězí nebo vepřové se salsou a zeleninou. Výborné. Něco podobného je picadillo a la criolla. To je mleté maso v salse s paprikou a olivami. Jako příloha jsou nejčastější moros y cristianos – rýže smíchaná s fazolemi.
Na hlavní ulici v Cienfuegos mají výbornou zmrzlinárnu, která mi připomíná bývalou Italku naproti tehdejší Budoucnosti v Havířově. Mají tam úplně stejné poháry. Malá zmrzlina stojí 2,50 místních pesos a velká 3,50, to se rovná zhruba české koruně.
Místní pesa se obecně hodí na zmrzlinu na ulici. A jak získat kubánské pesa? Bankomat rozpozná zahraniční kartu a vydá Vám pouze CUCy, turistickou měnu. Je ale možné platit v restauraci nebo obchodě turistickými CUCy a domluvit se, že Vám nazpět vydají kubánské pesa. Přepočet je cca 1 turistický CUC = 23 kubánských pesos. Lepší je mít nějaké pesa u sebe, hodí se nejen na zmrzlinu ale i třeba na ovoce a zeleninu na trhu, pečivo na ulici, na záchody, drobné pro kapelu nebo na místní kolektiva.
Mezi městy se po Kubě nejlépe cestuje kolektivy, což jsou sdílené taxíky. Někdy jsou sedačky i v kufru a upravené tak, že se do každé řady vlezou tři lidi. U kolektiva je výhodné, že Vás vyzvedne přímo z Vašeho ubytování a odveze zase přímo na další. Když máte štěstí, přijede pro Vás ještě stylově opravený veterán. Mezi velkými městy se dá cestovat turistickým autobusem Viazul. Jely jsme s ním s Romčou jen jednou a autobus měl zrovna celkem zpoždění a řidič byl dost nepříjemný. Cena autobusu viazul a kolektiva je většinou shodná. Autobus Vás ale přímo na ubytování nehodí. Tam, kde autobusy viazul nejezdí, jsou kolektiva o dost levnější. Mezi některými městy jezdí taky náklaďáky s upravenou korbou jako autobus, tenhle způsob dopravy je asi úplně nejlevnější. My jsme takhle jeli z Pinar del Río do Viñales, na kratší vzdálenosti je to v pohodě.
Žádné komentáře:
Okomentovat